Deníček ze Stoda

Rodina, práce, volný čas, internet, nebo prostě jen tak

Naděje národa

Dnes ráno před jednou z budov Západočeské univerzity. Před dveřmi stojí mladík, přichází dvě slečny. Vypasované džíny, bundička do pasu, 40 kilo i s postelí, opálené, zmalované. Výkvět národa. Úsměv od ucha k uchu. Mávají ručičkou na mladíka, jakoby jim bylo dvanáct. A mladík zdraví první.
"Helou."
"Helou." Hele, není to špatné, umí pozdravit anglicky. I když - helou umí i náš pětiletý syn, na dovolené na Krétě takhle zdravil všechny.
"Houárjů?"
Maličko jim ztuhl úsměv, ale vzápětí byl zpět. "Hýr."
Nevím, co to mělo znamenat, ale jak říkám. Je to výkvět a naděje národa. S takovou vizáží to možná i někam dotáhnou. Bohužel.




[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Přečteno 1291x | Komentáře (0) - přidat | Vytisknout článek

Sdílet na Facebook     Sdílet na Google +

Poslední komentáře

  • Přestal vám fungovat klíč s DO?:
    "Perfektní, díky. Na S-Max 2013 zafungovalo také!"
  • Proč pořád kontrolovat?:
    "Tak to máme stejný pocit. Mně se chce pokaždé strašně smát, když to ti průvodčí ... "
  • To je oborové omezení:
    "Kdyby tam byl, došlo by mi to dřív :-)"
  • Nejčtenější zápisky

    To je oborové omezení
    (31. 10. 2017, 336x)
    Na červenou je to normální?
    (09. 11. 2017, 170x)
    Dej mi jabko
    (14. 11. 2017, 112x)
    Je to dobrý zaměstnanec?
    (18. 12. 2017, 103x)

    Vyhledávání


    Deníček byl vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS