Deníček ze Stoda

Rodina, práce, volný čas, internet, nebo prostě jen tak

Naděje národa

Dnes ráno před jednou z budov Západočeské univerzity. Před dveřmi stojí mladík, přichází dvě slečny. Vypasované džíny, bundička do pasu, 40 kilo i s postelí, opálené, zmalované. Výkvět národa. Úsměv od ucha k uchu. Mávají ručičkou na mladíka, jakoby jim bylo dvanáct. A mladík zdraví první.
"Helou."
"Helou." Hele, není to špatné, umí pozdravit anglicky. I když - helou umí i náš pětiletý syn, na dovolené na Krétě takhle zdravil všechny.
"Houárjů?"
Maličko jim ztuhl úsměv, ale vzápětí byl zpět. "Hýr."
Nevím, co to mělo znamenat, ale jak říkám. Je to výkvět a naděje národa. S takovou vizáží to možná i někam dotáhnou. Bohužel.




[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Přečteno 2006x | Komentáře (0) - přidat | Vytisknout článek

Sdílet na Facebook     Sdílet na Twitter

Nejčtenější zápisky

Vracíme se na pracoviště
(31. 05. 2020, 484x)
Co to kreslím?
(25. 06. 2020, 378x)
Něco bych si poslechl
(26. 06. 2020, 348x)
Vjeď mu tam
(29. 06. 2020, 313x)

Vyhledávání


Deníček byl vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS