Deníček ze Stoda

Rodina, práce, volný čas, internet, nebo prostě jen tak

Naděje národa

Dnes ráno před jednou z budov Západočeské univerzity. Před dveřmi stojí mladík, přichází dvě slečny. Vypasované džíny, bundička do pasu, 40 kilo i s postelí, opálené, zmalované. Výkvět národa. Úsměv od ucha k uchu. Mávají ručičkou na mladíka, jakoby jim bylo dvanáct. A mladík zdraví první.
"Helou."
"Helou." Hele, není to špatné, umí pozdravit anglicky. I když - helou umí i náš pětiletý syn, na dovolené na Krétě takhle zdravil všechny.
"Houárjů?"
Maličko jim ztuhl úsměv, ale vzápětí byl zpět. "Hýr."
Nevím, co to mělo znamenat, ale jak říkám. Je to výkvět a naděje národa. S takovou vizáží to možná i někam dotáhnou. Bohužel.




[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Přečteno 1613x | Komentáře (0) - přidat | Vytisknout článek

Sdílet na Facebook     Sdílet na Twitter

Poslední komentáře

  • Jak zadám kód rádia ve Fordu?:
    "Díky moc, usetřil jste mi cestu do servisu. Jasně, stručně, srozumitelně…. ... "
  • Přestal vám fungovat klíč s DO?:
    "Fakt to funguje, Ford Fusion vyrobený v roce 2011..."
  • Jedna nerovná se jedna:
    "Tak tohle jsem si musel přečíst dvakrát, než mi to došlo. Ale pak jsem se smál m ... "
  • Nejčtenější zápisky

    Děkuji je zakázané slovo?
    (29. 10. 2019, 303x)
    Vystřelili byste?
    (31. 10. 2019, 287x)

    Vyhledávání


    Deníček byl vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS