Deníček ze Stoda
Rodina, práce, volný čas, internet, nebo prostě jen tak
Naděje národa
Dnes ráno před jednou z budov Západočeské univerzity. Před dveřmi stojí mladík, přichází dvě slečny. Vypasované džíny, bundička do pasu, 40 kilo i s postelí, opálené, zmalované. Výkvět národa. Úsměv od ucha k uchu. Mávají ručičkou na mladíka, jakoby jim bylo dvanáct. A mladík zdraví první."Helou."
"Helou." Hele, není to špatné, umí pozdravit anglicky. I když - helou umí i náš pětiletý syn, na dovolené na Krétě takhle zdravil všechny.
"Houárjů?"
Maličko jim ztuhl úsměv, ale vzápětí byl zpět. "Hýr."
Nevím, co to mělo znamenat, ale jak říkám. Je to výkvět a naděje národa. S takovou vizáží to možná i někam dotáhnou. Bohužel.
Přečteno 3696x | Komentáře (0) - přidat |
Nejčtenější zápisky
Neexistuji vhodna data!
