Já se tak těšil do práce
Máme pondělí a kolegové v práci si mysleli, že dělám nejapné vtipy, když jsem po ránu prohlásil, že jsem se těšil do práce.
No jo, ale když já se v pátek vrátil z práce, abych v šest šel do tanečních a vrátil se o půlnoci. Prodloužená na téma hippies. V sobotu jsem vstal a zjisitil, že na mě přišla rýmička a že asi umřu. Vždyť je to těžká choroba. Místo toho jsem v poledne vyrazil do tanečních a vrátil se opět o půlnoci. Teda byly to dvoje taneční, stihli jsme se přesunout ze Staňkova do Tachova.
V neděli pořád ještě rýmička, ale taky závody do vrchu na kolech. A dcera taaak chtěla jet. A někdo musí jet s ní. Vyhrál jsem já, nechtělo se mi žehlit. Teda manželce taky ne, ale mně víc, než jí. V názvu akce bylo "závody", já už po sto metrech jasně věděl,že to se mnou jde z kopce, ale snažil jsem se pohybovat se směrem k cíli, nahoru. Šťastně jsem tam dorazil a splnil si svůj cíl: nemít čas horší, než dvojnásobek vítěze. A když se to tak vezme, dcera na bedně, já v elitní desítce, to by šlo, ne? Sice na to existuje i druhý pohled, ale ten až jindy, mně stačí tenhle.
Divíte se, že jsem se těšil do práce?
PS: Cestou ze závodů dcera píchla zadní kolo a tak jsme tři kilometry tlačili.
Přečteno 5815x |
Komentáře (1) -
přidat |