Deníček ze Stoda
Rodina, práce, volný čas, internet, nebo prostě jen tak
Běhání je radost, jen....
V sobotu jsme byli běhat. Na závodech.Nejsme zrovna atletická rodina. Chodit pěšky, jezdit na kole, občas nějaké míčové sporty. Ale atletika ne. Maximálně děti ve škole, což znamená, že už minimálně tři týdny nic.
V sobotu se ale běžela Stodská osmička, přespolní běh na osm kilometrů. Ne, toho jsme se nezúčastnili, nejsme blázni, viz výše. Ale součástí byla taky rodinná štafeta na 3 x 200 metrů. Přesvědčil jsem děti, že tu bychom dát mohli. A cílem bylo nebýt poslední.
U prezence pět minut před koncem jsme byli třetí štafeta. "Když budeme na bedně, můžeme být i poslední." Když se ale na start postavilo štafet pět, opět začal platit minulý cíl. S nejvyšším věkovým průmerem všechno dopadlo na očekávání. Byli jsme na bedně. Dokonce úplně nahoře.
A děti se už ptaly, jestli příští rok poběžíme zase. A já dnes už zase můžu chodit.
Přečteno 3847x | Komentáře (0) - přidat |
Nejčtenější zápisky
Neexistuji vhodna data!
