Já ano, při každé jízdě. Nastavím si tam 50, 90 nebo 130 km/h a jedu. Pořád stejně rychle, rovnoměrně. A zlobím se nad řidiči, kteří jedou chvíli osmdesát, chvíli sto.
Až teď jsem byl nucen jet autem bez tempomatu. Hele, docela jsem si nadával. Jel jsem po dálnici a najednou koukám, že jedu jen sto dvacet. Přidám na sto třicet a za chvilku ... za chvilku jsem jel sto pětatřicet. A takhle moje rychlost oscilovala celou cestu. Musel jsem se soustředit, abych jel sto třicet. Už jsem vyšel ze zvyku, navíc to nebylo mé obvyklé auto.
A v duchu jsem se omlouval všem, na které nadával.