V poslední době jsem se dvakrát setkal s tím, že snacha nebo zeť mluví s svém tchánovi jako o Jirkovi nebo Vláďovi a tykají mu.
Sice to u mě ještě není aktuální (nebo možná je, ale o tom nevím), ale mám pocit, že nikdy nebudu Honza. Budu pan Fišer, děda nebo prostě "vy". Ano, dovedu si představit i to tykání, ale to by musel být někdo, s kým si tykám už teď. U někoho cizího v tuto chvíli ne.