Deníček ze Stoda

U nás ve firmě si tykáme. Skoro všichni. A pokud náhodou ne, pak i při vykání oslovujeme křestním jménem.
"Petře, prosím tě, potřeboval bych..."
"Samozřejmě, Karle, hned vám to pošlu."
No a pak přijde někdo, koho neznáte a řekne: "Zdravím, já jsem Standa." A teď babo raď: vykat nebo tykat? Přitom to mohl rozseknout on sám. Kdyby řekl ahoj, nebo dobrý den, bylo by jasno. Acho jo, tohle alibistické "zdravím".