Aspoň nebudeš mít revma
Vzpomenu si na to každý rok, když trhám kopřivy do velikonoční nádivky.
Když jsem byl malý kluk, nevím, jak moc malý, ale řekl bych tak maximálně druhá, třetí třída, běžel jsem pro míč, podlezl zábradlí a úspěšně prošel kopřivami. Když jsem se vracel, podlézal jsem zábradlí, narovnal se moc brzy, praštil se do hlavy a spadl do těch kopřiv. Trochu zádrhelem bylo to, že jsem na sobě měl jen trenýrky. Pupínky jsem měl po celém těle, jak to svědilo si asi dovedete představit. Stál jsem pod studenou sprchou a snažil se chladit. A k tomu poslouchal "aspoň nebudeš mít revma".
Teď mě zase brní prsty od kopřiv, mám problém se zvednout, jak mě bolí kolena, a přemýšlím, kdy přestala působit ta dávka proti revmatu, co jsem dostal v dětství.
Přečteno 2777x |
Komentáře (0) -
přidat |