Byli jsme u největšího přírodního jezera v ČR

Malá kvízová otázka: kdo už ví, kde že jsme to byli? ;-)
Vyrazili jsme na výlet. Podle mapy devět kilometrů, dvě hodiny dvacet. A protože jsme lidi a ne stroje, zvýšil jsem čas na čtyři hodiny - kochání se krajinou, svačina, ukecávání dětí, že už za tímhle kopcem půjdeme dolů...
První překvápko čekalo už při příjezdu: parkování přes den zdarma. V dnešní době, kdy se při jízdě autem vybírají poplatky snad za všechno, to bylo velmi milé, doporučuji tedy parkování u železniční stanice Špičák, nebo blízké parkoviště Kaskády. Tak tedy vystupovat, protáhnout a jdeme. Směr Sportareál. Prohlédneme si turistický rozcestník, Čertovo jezero po modré. A šlapeme. Do kopce, do kopce, do kopce. Asi se někde stala chyba, vytáhnu papír, kam jsem si vytisknul kus mapy - aaaa chyba, měli bychom jít po zelené. No jo, z kopce a pak po vrstevnici, to je lepší. Ale jak tak jdem a jdem, zdá se mi, že s tou zelenou to asi nebude nejlepší, vždyť jezero by mělo být trochu jiným směrem. Aha, je tu další překvápko - neměla to být zelená, ale žlutá. To je tak, když člověk tiskne na černobílou tiskárnu a turistické značky si obtahuje zvýrazňovačem. To si pak jeden snadno splete žlutou a zelenou. Vytáhnout mobil, nastartovat GPS a offline mapy.cz (ještě, že je mám). Naštěstí nemusíme zpět, tady je krásná cesta přímo k jezeru. Jen je víc do kopce, než po té modré. V průběhu ještě dám brblajícím dětem na výběr, jestli delší, hladší a pozvolnější cestou, nebo kratší cestou do kopce přes kameny a kořeny. Vyhrála kratší a brblání za chvilku přestalo. Už na něj nebyly síly.
O to větší úleva, že jsme u Čertova jezera. Chvilka odpočinku, ani jsem se dětí neptal, jestli se mnou půjdou hledat keš a po návratu ještě chvilka na pověst o vzniku jezera, proč se jmenuje čertovo. To, co jsem se dozvěděl od kolega kačera o přechodu mezi jezery, jsem radši neprozrazoval.
A vyrážíme dál, k druhému cíli cesty. Samozřejmě do kopce a cestou dětem říkám, aby si zapamatovali, že voda z tohoto jezera teče do Dunaje a Černého moře (když se podíváte na mapu, zjistíte, že to na Šumavě zas taková samozřejmost není). Na kopci nás totiž čeká rozvodí. Voda z jedné strany kopce teče do Černého moře, z druhé strany do moře Severního, konec vzdělávací chvilky ;-) A už je tu: varování od kolegy kačera bylo pravdivé, cesta z rozvodí je brutální, během chvilky jsme o sto metrů níž. Ale to už jsme u Černého jezera a vy jste se právě dozvěděli odpověď na otázku z titulku. Cesta od jezera zpět do Špičáku už byla v pohodě, na Špičácké sedlo více méně po vrstevnici, ke Sportcentru pak z kopečka.
Vrcholem a odměnou na konci cesty měla být cesta lanovkou na Pancíř. U její dolní stanice jsme se dozvěděli, že jezdí jen do šestnácti hodin a tak nás odvezou jen do poloviny. To mi v sezóně přijde jako docela chyba, zavírat ve čtyři je dost brzy. Tak zpět do Sportcentra a lanovkou na Špičák.
Procházka se z plánovaných devíti kilometrů a čtyř hodin protáhla na skoro třináct a šest. Ale stálo to za to, je to přece jen něco jiného, než výlet do kina :-)
PS: Můžete si prohlédnou i pár fotek z výletu.