... člověk pozná nové lidi, udělá si nové přátele. Já se takhle dnes seznámil s jednou dámou a rozhodně se nestala mou přítelkyní.
Na to, že je dnes středa, byl autobus dost plný a tak jsem zůstal stát u zadních dveří, téměř na schodech. To je mé oblíbené místo, je tam dost místa, člověk nemusí viset na tyči a může se v klidu opřít o desku tvořící přepážku mezi schody a pasažéry sedícími na prvních sedadlech za nimi. V uších jsem měl sluchátka a poslouchal jsem svůj oblíbený Olympic.
Ale oné paní se zřejmě nesedělo nejlíp a měla pocit, že by si měla natáhnout nohy. Což o to, taková tromboza není nic zdravého, ale proč při tom musí kopat do mě? Nebo si jen chtěla boty očistit o mé kalhoty? Když už to udělala potřetí, začal jsem si podupápavat do rytmu, pokaždé do ní mírně strčil a ona si nohu dala jinam. Ale její velká chvíle měla nastat později.

Na další zastávce stál dav lidí a tak stojící v uličce začali postupovat dále do vozu. Já jsem nikomu nepřekážel, tudíž jsem nepociťoval potřebu nějak se přesouvat. Ona dáma mě však začala šťouchat prstem do zad a když jsem se na ni otočil, sdělila si, že mám taky postoupit dozadu. Já jsem na ni bezeslova hodil pohled nejsiňákáchytrá, otočil se zpět a dál si užíval Olympicu z mého USB přehrávače s jedním gigem paměti. Ta mě taky musí milovat :-)