Představte si, co se mně dnes stalo.
Jedu si takhle autem, blížím se k přechodu a u něj stojí stará paní. Tak zastavuji a stejně tak i řidič protijedoucího auta. No a paní stojí čelem k přechodu a kouká na něj. Ale pořád stojí, jako by se bála, na ty pruhy šlápnout. Bezradně se rozhlédne vpravo, vlevo a čeká. Za mnou čtyři auta, naprosti tři a všichni stojíme - v mém směru, v protisměru i paní (znáte ten pocit, když na křižovatce je červená ze všech stran, kromě jedné, kde ale nikdo není? :-)
No, jak to dopadlo? Dobře: Paní si to rozmyslela, my s řidičem odnaproti se na sebe usmáli a jeli jsme dál. Možná jsme ji překvapili dáním přednosti, možná jen chtěla, aby tam čekalo víc aut.