Opět jsem měl prodloužený víkend, to víte loňskou dovolenou je dle nařízení zaměstnavatele nutno vybrat a tak si v březnu užívám čtyřdenního pracovního týdne.
V pátek jsme vyrazili na týdenní nákup. "Co to kupuješ?" "Miňonky." "A proč?" "Protože mi chutnají a navíc je s nimi soutěž." Ach jo, o soutěžení jsem už nejednou psal.
V jogurtech od jednoho nejmenovaného výrobce jsou kromě bonbónků také samolepky nějakých postaviček. Než jsme stačili sesbírat puzzle ze stejných jogurtů (schází nám jeden dílek ze čtyřiceti a citát "jak povídaly holky na četu, asi vůbec nebyl" konec citátu) a výrobce zavedl samolepky. Schází nám už jen tři a tak výběr jogurtů neprobíhá podle příchuti nebo podle počtu a barev bonbónků, ale podle samolepky pod víčkem. A když takhle manželka otevírala už asi páté balení, přišla prodavačka. A myslíte, že jí vynadala (prodavačka manželce)? Kdepak, zavolala kolegyni a tak pětku, třináctku a sedmnáctku hledaly tři.
Na plzeňském náměstí se něco rekonstruuje. Já mám pocit, že samotné náměstí a tak okolo jeho části stojí plechová ohrada s logem. Šly okolo dvě paní a jedna říkala druhé: "To je hrozný, ten vodafoun má reklamu všude." Milé dámy, marketing Vodafone by z vás radost neměl. Logo patří firmě Metrostav :-).
No a brusle? Už je jaro, vytáhl jsem tedy inlajny a jel se svézt. Každý den, aby si svaly zvykly, ale řeknu vám, netušil jsem, že naše sámoška je tak daleko. :-)