Dcera dnes byla poprvé na plavání se školkou. Pravda trochu neočekávaně. Tedy ne že bychom netušili, že bude jezdit na plavání. Přihlásili jsme ji již na podzim, ale nějak jsme netušili, že se jede dnes. Já ano, já věděl, že se jede osmnáctého, ale myslel jsem si, že je to až příští týden. Hned po příchodu do školky se tedy běželo zpět domů pro plavky. A večer nám dcera povídá: "A příště žádné prstýnky, náramky a řetízky. To se musí sundat, tak aby se to neztratilo." Znáte ten tón, který používáte, když se snažíte být přísní? Přesně ten použila. "Ale vždyť to víme, že se to do bazénu nenosí. Vždyť tam taky jezdíme a nic takového nenosíš." "No proto. Tak si to pamatuj pro příště."
A druhá zpráva? Když jsem šel od vlaku, přijela mi naproti na kole. Chvíli jsem se pěkně vztekal. Proč jí tam zase dali kolečka? A ono nic. Jela bez koleček. A ještě včera byla schopná spadnout i s nimi a dnes krásně zastaví, sleze, otočí kolo, nasedne a jede zpět. To jsou pokroky.