Zrovna nedávno jsme se bavili, jak ti mladí dnes. A došli jsme k závěru, že jsme jiní nebyli. Třeba ve vlaku - dohadování se škodováky (jezdil jsem z Plzně, stejným vlakem jezdili z práce zaměstnanci podniku Škoda). A včera jsem si staré dobré (?) časy připomněl.
Jel jsem vlakem, ve čtyřce za mnou chlapci - studenti. Seděli tam dva, vedle sebe, protější sedačku sklopili nahoru, natáhli si nohy a hodili kopyta nahoru. Jasně, puberťáci. No a u škodovky přistoupili dva. Zamířili k nim a neozvalo se - je tu místo nebo mohli byste si dát nohy dolů. Jenom "vy celý den sedíte ve škole, my musíme dělat, tak dejte ty nohy dolů." To by si naběhli :-) Měl jsem co dělat, abych se na kluky neotočil a neřekl jim: "Chlapci a právě proto se pořádně učte, ať nejste blbí a nemusíte někde hákovat ve stoje."
Vždyť jsem psal, nebyli jsme...