Alespoň tak všichni popisují nový školní rok: Už by neměla víc stát matematika sama o sobě. Stává se z ní "Matematika a její aplikace." Fyzika, chemie, přírodopis a zeměpis se zase prolne v jeden celek v předmětu "Člověk a příroda". To například psalo Aktuálně.cz.
Super, je to skvělé představit si, že se moje děti už nebudou muset učit jen vzorečky, ale dozví se, že ta a ta rostlina má ráda kyselou půdu a co musí udělat, když u nás na zahradě je zásaditá. A jak to vlastně zjistí.
Jen si nedovedu představit spojení předmětů v praxi. Pokud má učitel aprobaci matematika - fyzika, nedovedu si představit, jak zapojuje přírodopis. Teda pokud není taky ještě náhodou vášnivý zahrádkář :-) Myslím si, že bude ještě dost dlouho trvat, než se ony změny skutečně dostanou do praxe. Naštěstí dcera půjde do první třídy teprve příští rok, možná se toho tedy i dočkám.
Tolik povinný příspěvek na téma první školní den :-)
Skutečně jsem se nepřepsal, titulek neměl být "poslední tři dny." To jen aby mi školáci záviděli. Vysokoškolákům zbývá ještě víc, ale ti jsou nad věcí. Nebo aspoň za mých mladých let (to bylo ještě v minulém století) to tak bývalo.
Škola, do které nastupuju, není totiž základní, ani střední, ale taneční. Taneční škola Dance se to jmenuje. A letos navíc taneční začínají o týden déle, než bývalo obvyklé v letech minulých, zbývají mi tedy ještě tři týdny. Ale dvacátého prvního září v osmnáct hodin se opět rozezní One. Už se mooooc těším :-)
Slyšel jsem v rádiu Beat skvělý vtip: "Jaké auto na českých dálnicích je nejrychlejší? Přece Avie. Jaké auto jede v koloně vždy první?"
A ten konec z nadpisu? Jedete takhle po dálnici, auto nebo přívěs se světelnou signalizací, práce na silnici za tisíc metrů, maximální rychlost sto kilometrů za hodinu, o kus dál omezení na osmdesát a ještě dál zákaz předjíždění a jeden pruh uzavřený pomocí kuželů. Nějací chlapi v něm cosi montují / sekají trávu / nic se neděje. Najednou kužely končí a co teď? To je konec omezení? Nebo není? Mohu jet už zase sto třicet? Nebo pořád jen osmdesát? Neměla by tam být ještě taky nějaká značka? Třeba konec více zákazů?
Včera jsme se zúčastnili akce, která byla propagací na třídění odpadů. Šlo o odpoledne, kde hrály bigbítové kapely a byly připraveny soutěže pro děti.
Nejčastější dceřina otázka od té doby zní: "A kam patří tohle? Do modrýho, zelenýho, nebo žlutýho?" O čem je řeč, určitě chápete sami. Nebo snad všechno házíte do jedné popelnice?
Pátek u nás znamená prodlouženou večerku. Ne pro mě, ale pro děti. Jdou se normálně umýt, vyčistit si zuby, ale nemusí do postele, mohou být s námi dole, dívat se na televizi, hrát si.
Manželka si včera načala brambůrky a dcera, když ji viděla, pronesla: "Mami, to snad ne." Už jsem myslel, že bude mít přednášku, že jsou smažené a to že není zdravé (to přinesla ze školky a už jsem si to několikrát musel vyslechnout), nebo že je večer a to se nemá jíst (to si zase musela vyslechnout ona ode mě). Kdepak, proslov totiž pokračoval: "Měla bys vědět, že taky budu chtít a nemůžu, když jsem si čistila zuby."
Byl jsem na třídenním školení, dva noclehy. Služebně. Jel jsem autem, zajel jsem k hotelu. Celý areál je oplocen, v něm je nejen hotel. Vjezd na třicet minut zdarma, jinak dvacet korun za načatou hodinu. Za noc docela pálka.
Šel jsem se bytovat a ptám se, kde mohu parkovat. Prý že přesně tam, kde stojím. A platím za to. Ano, ale "vždyť vám to stejně proplatí." Touto větou mě mladá paní nebo stará slečna recepční dostala. Nemám rád placené parkování, když se dá parkovat i zdarma. Navíc mě noc stála v hotelu dva tisíce plus tři sta dvacet parkování. Ano firma mi to proplatí. Ale prý se mám chovat, jako kdyby mi firma patřila. A co je moc, to je moc.
Druhý den jsem jel kilometr na školení, kilometr zpět a zůstal stát před závorou. Myslím, že se firmě vyplatí nechat mě jezdit i takový kousek. Rozhodně to stojí méně, než parkovné.
Taky jste lepili papírové modely z časopisu ABC? Je jedno, jestli to byla auta, nebo třeba formule, raketa, hrady nebo domy. Máte slzu v oku? Tak o takové vystřihovánky tady nejde. :-)
Ale přesto vám vřele doporučuji podívat se na www.petercallesen.com, možná se vám bude líbit, co všechno se dá z papíru udělat. A popravdě řečeno: Dělat se s tím bych nechtěl.