Je podzim, jsou opět taneční a mně dochází, o co všechno přichází tátové, kteří mají syna nebo syny, ale žádnou dceru.
Máme doma automatickou pračku. Docela chytrou. Pozná, kolik má v sobě prádla, jak je špinavé, natočí buben po doprání tak, aby byl otvorem nahoru, ukazuje, jak dlouho bude prát, po skončení praní pípá "už jsem skončila, pojďte si pro prádlo".
Koupil jsem si sprej na čištěni klimatizace. Zasloužila si to.
Čtyři roky jsem jezdil na skútru. Vždy v dlouhých kalhotách, zavřených botách, bundě a rukavicích. Na hlavě integrálku. A taky jsem obdivoval ty, kteří jezdili v šortkách a tričku. No, obdivoval. Myslel jsem si, že jsou blázni. I v těch vedrech, kdy jsem se zpotil okamžitě, když jsem si na sebe bundu vzal.
Vezměte list papíru a přetrhněte ho napůl. Polovinu opět na půl, pak zase napůl atd.
Kolikrát takto musíte papír rozpůlit, abyste získali kousky o hmotnosti atomu?
O tom, že bude Primark v Praze se už chvíli mluví a všechny ženy o tom sní. Dobře - možná, že jen skoro všechny.