Jezdil jsem ve vlaku se známou. Povídali jsme si, smáli jsme se stejným vtipům. Už spolu nejezdíme. Ze sympatické se mi stala dost rychle nesympatickou. Stačilo, když jsem se dozvěděl, že na každé firemní akci skončí v posteli se svým vedoucím.
Když jsem si vzpomněl na její vyprávění o manželovi (to bylo Martin sem a Martin tam), bylo po sympatiích.
Máte tři krabice kuliček. Na nich jsou nálepky "modré", "žluté" a "modré a žluté". V krabicích jsou samozřejmě kuličky podle nálepek. Jednoho dne vám ale nějaký šprýmař nálepky přehází tak, že obsah žádné krabice neodpovídá nálepce.
Kolik kuliček musíte vytáhnout z krabic, abyste mohli určit, jak nálepky patří správně? Samozřejmě se při lovení kuliček nedíváte do krabic. ;-)
Děti, které čtou starší knížku, musí být zmatené, když tam vidí slovo přítel. Ono totiž bude pravděpodobně znamenat něco jiného, než si myslí. Zřejmě to bude něco ve smyslu "víc než známý."
To jen dnes díku Facebooku je přítel každý, kdo nás jen trošku zajímá. Nebo taky "ten, co s ním spím." Dřív jsme měli milence, dnes přítele.
Určitě nemilujete, stejně jako já. Co ale trochu při nich přemýšlet?
Pokud dojiždíte kolonu, rozsviťte všechny čtyři blinkry. Nejen, že můžete, dokonce musíte, tak je to v zákoně. Třeba se právě díky nim nepodívá řidič jedoucí za vámi do vašeho kufru. ;-)
Už při dojetí koleny přemýšlejte, kudy pojedou auta IZS. Snažit se někam uhnout, až když vám sanitka houká za zadním nárazníkem, je pozdě. U nás se nechává na silnici se dvěma pruhy mezera mezi nimi, můžete vjet i na krajnici (pokud jedete v pravém), v levém se pak nacpěte co nejvíc ke středu.
Pokud je příčinou kolony zúžení, zipujte. Jedno auto z pravého pruhu, jedno auto z levého. A až těsně před zúžením. Je zbytečné přejíždět do průběžného pruhu dřív.
Pokud se bude dodržovat pravidlo zipu (jaká by to byla krása, kdyby se dodržovalo), je zbytečné měnit v koloně pruh, protože jede rychleji. Oba pruhy by se pohybovaly stejně, navíc vaše změna pruhu zdrží další řidiče za vámi.
Jezdím vlakem, mám Inkartu a používám ji jako elektronickou peněženku pro nákup jízdenek v automatu.
Tolik krátký úvod. Jednoho dne mi ovšem jízdenka z automatu nevyjela, koukal z ní jen roh a nepodařilo se mi ji vyšťourat. Šel jsem tedy k normální kase, tam si koupil a hlavně zaplatil druhou, oznámil poruchu automatu a dojel domů. Doma jsem sedl k počítači a sepsal stížnost, ve které jsem popsal, co se mi stalo. Dostal jsem automatickou odpověď, že se vyjádří do třiceti dnů.
Druhý den jsem přišel k automatu, koupil jsem si jízdenku a ejhle, do peněženky mi bylo přičteno to, co jsem včera utratil. No sláva, pak že dráhy nefungují. Alespoň něco ano. Byl jsem spokojen a věc měl za uzavřenou.
Úředníci nikoliv. po třiadvaceti dnech jsem dostal mail, kde bylo "litujeme, kontrola našla zaseknutou jízdenku, peníze jsme přičetli, kdybyste oznámil v mezinárodní pokladně, mohl jste je mít hned." Srandisti, asi neví, že na nádraží mám pět minut a během toho by se dost těžko stíhalo. No prostě úředníci. Oni mají času dost. Na reklamace i na odpovědi.
Písničku Rybitví od skupiny Yo-Yo Band asi znáte (tedy pokud je vám aspoň dvacet). :-)
Já si včera dodělal další čárky, díky namrzlé silnici a řidičům, kteří chtějí popírat fyzikální zákony. Čárky přibyly k Pičínu a Řitce, Rybitví, Holostřevy, Dejvice a Kozolupy už mám dávno. A jdu ještě hledat Nedvězí Mejto (aha, tak jen Nedvězí, Mejto je restaurace v něm), Vlachovo Březí, Kozomín, Solopysky a Černýho Vola.
Máte víc dětí? Pak to určitě znáte: "Kdo to udělal?" "Já ne, to on." "Ale ne, to udělala ona."
Rodičům se rozbil počítač, harddisk odešel do věčných lovišť. Koupil jsem nový, nainstaloval systém a když jsem po třech dnech přinesl fungující počítač, dozvěděl jsem se už mezi dveřmi: "To je dobře, máma je celá nedočkavá, když teď nemohla na internet." Došel jsem do obýváku: "To je dobře, táta je celej nervózní bez toho počítače."
Jako malé děti.