Dnes jsem se dostal do menší kolony, která pomalinku jela. Za chvíli jsem zjistil proč: dva pruhy se sjižděly do jednoho. A jak to krásně šlo, když se používalo pravidlo zipu. Jedno auto z pravého, jedno auto z levého zipu. Stačilo jen trošku ubrat a zařadit se. Zdůrazňuju jedno, každá nepravidelnost zip naruší.
Vzpomněl jsem si na nedávné zúžení na dálnici D5 u Rudné, kde to naopak nejelo vůbec, dlouhé kolony, dlouhé zdržení, vzteklí řidiči. Prostě se nezipovalo. Nebo špatně - dvě, tři osobní auta se cpala před nákladní a navíc přes benzínku a parkoviště u ní se ještě hajzlíci a vychcánci snažili ostatní předjet (na místě jsem rozhodně zdrobněliny nepoužíval). Ti narušovali zip nejvíc.
Kdybyste věděli o nějakém hodném, čistotném bezdomovci menší postavy, nabízíme mu ubytování. Zdarma, v klidném prostředí na okraji lesa.
Vyrazili jsme dotiž s dětmi do lesa a postavili tam domeček. Tedy nejdříve domeček, pak už z toho byl skoro dům. Pro skřítky. A aby tam nestal jen tak, nabizime ho nějakému skřítkovi - bezdomovci. A samozřejmě nestojíme o to, aby nám ho nějak zaneřádil,, proto požadavek na čistotnost. Taky by to chtělo rychle, než se tam zabydlí nějaká lesní havěť. ;-)
A pro jistotu ještě další dva obrázky.
Skutečně vyplatí, zvlášť, když ve sběratelské soutěži vyhrajete volnou rodinnou vstupenku do ZOO. A úplně nejlepší je, když tu vstupenku dostanete od známých i bez nákupu v Albertu. Tak jako my. ;-)
A když už jsme vstupenku měli, vyrazili jsme včera na výlet do Prahy, ušetřili šest set (plus utratili další za cestu, parkování a občerstvení) a strávili celý den mezi zvířátky i zvířaty.
Ale vždyť stačí slovo jedno: děkuji. Když ho zopakujete dostkrát, budete i požádáni, abyste už přestali. Nebo můžete použít následující animaci, ta za vás poděkuji milionkrát.
Kolik díků vydržíte? Já jsem skončil na 98. ;-) Milionkrát děkuji - otevře se v novém okně.
A možná i zdravého?
V obchodě jsem viděl nové brambory a hned mi bylo jasné, co bude k večeři. To bude dobrota. Doma jsem brambory oškrábal (loupat nové brambory je škoda), uvařil, posypal tvrdým tvarohem, šnytlíkem (nebo pažitkou, dle libosti), petrželkou a polil rozpuštěným máslem. K tomu hrnek mléka. Hmmm, jako když jsem jezdil na prázdniny. Jo, pochutnal jsem si.
Jediný, děti protestovaly, manželka z výchovných důvodů mlčela (asi jako já nad špenátem ;-).
Nutno dodat o prodlouženém víkendu? U nás se zpoždění vedlo, co se dalo, bylo jindy, než mělo, ale nešlo o prokrastinaci.
Vše začalo už ve středu: "Půjdeme na koncert?" Hrála u nás totiž islandská kapela Árstíðir. Nakonec jsme tedy rozhodli, že půjdeme a skutečně jsme do kláštera dorazili dvě minuty před začátkem. "Budeme mít zpoždění, muzikanti uvízli v Německu na dálnici, přijedou asi o půl hodiny déle." Koncert začal o pětapadesát minut později, ale všech čtyřicet diváků po něm odcházelo spokojených. Nevím jak kapela, na Colours of Ostrava bude mít diváků určitě víc. ;-)
Ve čtvrtek letní slavnost na Křížovém vrchu. Od dvou. Dorazili jsme ve čtvrt na tři a nic se ještě nedělo. Ani ve tři, zesilovač prostě nezesiloval a elektrické klávesy jsou bez něj jen kus plastu. V pět už hrály. S jiným zesilovačem, ale musel jsem pořadatelům poradit, kde ho mají schovaný. Znalost domácího prostředí. ;-) Z kopce jsme nakonec odjížděli v lijáku, stejně jako z čarodějnic, asi nám letos není přáno.
V pátek jsme rozhodli, že v sobotu bílíme. "Vystěhujeme si co nejvíc dneska, abych zítra mohl začít včas a taky včas skončit." To se povedlo. V sobotu bylo hůř. Plánované půlhodinové stěhování zbytků trvalo hodinu, bylo jich nějak víc, než jsem čekal. A bílení? Plán do jedné, skutečnost do půl šesté.
A dnes? "Pojedem koupit sandály, v poledne jsme doma." Dceři se nějak samy rozbily. Přijeli jsme ve dvě a bez sandálů.
Ještě, že víkend měl čtyři dny, jinak bych nestihl nic. :-)
A my jsme stihli hned tři akce. V pátek jsme hned ze školy vyrazili do Národního technického muzea (no - nic moc, prostě výstava, chybí mi nějaký pohyblivý prvek, pamatuji si, že tam bývalo - před dvaceti plus lety - vysvětleno, jak fungují návěstidla na dráze), včera na hřišti Hurá prázdniny a dnes na zámku v Horšovském Týně výstava Tři střevíčky pro Popelku (ano, skutečně střevíčky, dozvíte se tam proč).
A vysvědčení? Někdo by si mohl myslet, že se vytahuji, tak raději takhle: V muzeu i na výstavě měly děti se samými jedničkami vstup zdarma. Ušetřili jsme za obě děti ;-)