"Babi, já chci žvýkačky," říká asi pětiletý kluk ve frontě před pokladnou a ukazuje na stojan. Na prezervativy, nebo chcete-li na kondomy.
Babička se ani nepodívá a rovnou odpovídá: "Nic nedostaneš, máte toho doma dost."
A já se málem poprskal. Jak to může vědět? :-)
"Říkala jsem mu, aby mi mezi desátou a jedenáctou nevolal, protože budu u zubaře. A stejně mi zavolal. Sotva jsem vlezla na křeslo a otevřela pusu, začal mi zvonit telefon."
No to je ale hrůza. A vůbec jí nenapadlo, že to je její chyba. Ne to, že jí zavolal. To, že jí zvonil telefon.Sakra, když vím, že telefon ruší, snad ho můžu vypnout, ne? To mi přijde jako snadné, logické a normální řešení.
Škoda, že ji zrovna zubař něco nevrtal, nelekl se zazvonění a nezajel do zubu pořádně. To by si asi pamatovala.
Během týdne jsem se setkal se dvěma případy, kdy internetové mapy při hledání cesty vrací nesmyslné výsledky a její plánování je tedy nepoužitelné. Prvním případem je chybějící pražský okruh na mapách Google - screenshot. Silnice se sice používá už půl roku, ale v mapách není a tak po ní nenavigují. Dojet sice dojedete, ale po horší a pomalejší cestě. Mimochodem, o mapách Google jsem už psal Když obsah nesouhlasí s formou - Google kecá.
Druhý případ je trochu horší. Tam vás mapy navigují na silnici, která naopak ještě otevřená není a ještě chvíli nebude. Mapy.cz a navigování po dálničním přivaděči Plzeň Bory - screenshot. Google má zpoždění, Seznam naopak předběhl dobu.
Co to může být? Taky jste se zarazili? A přitom je to tak prosté.
C & A - to co my známě jako cé áčko, v Anglii jako cí end ej je v Německu prostě cé und a. cunda.de.
Napsat článek, to je umění. To nemůže dělat každý. I když si to spousta lidí myslí. Já jsem toho příkladem :-)
Začíná se už u nadpisu. Dnes jsem viděl krásný příklad. Nadpis zněl "Minižáci skórovali". A hned pod tím výsledek. Naši: Oni 1:10
Vždyť říkám, to nemůže dělat každý. Autor by se klidně jako copywriter uživil. :-)
Pokud máte namířeno na svatbu (a nemusí jít zrovna o královskou svatbu 2011), nezkoušejte den předem svůj nový, první keramický nůž.
Keramické nože jsou skutečně ostré a s obvázanou rukou moc parády nenaděláte. ;-)
Takovou jednoduchou otázku jsem jí dnes položil a naprosto ji tím rozhodil.
Stalo se dnes v autobuse. Stál jsem zhruba vprostřed mezi dveřmi. A pode mnou sedící paní mi oznámila: "S dovolením. Budu vystupovat." A na to jsem se zeptal otázkou z nadpisu: "Dopředu, nebo dozadu?" Abych věděl, na kterou stranu mám ustoupit. Přece jen někteří lidé preferují přední dveře, někteří zadní dveře. Ona na mě vytřeštila oči. Zajímalo by mě, na co myslela. A když neodpověděla, prostě jsem uhnul na jednu stranu.
Ještě venku vypadala, že pořád nechápe, co jsem po ní vlastně chtěl.