Ondřej Neff píše občas na Neviditelném psu o strýci Podgerovi, postavě z románu Tři muži ve člunu. Strýc Podger umí všechno, ale při všem udělá zmatek a na konec to dopadne jinak, než by mělo. Přesně tak jsem si připadal i já.
Syn se sprchoval. Namočil se, položil sprchu na dno sprchového koutu (s důrazem položil, občas ji prostě pustí), namydlil se, zvednul sprchu, zvednul páčku na baterii a .... a nic. Voda neteče. Po deseti letech, dost tvrdé vodě a navíc jsme před deseti lety nekupovali zrovna nejdražší baterie prostě přestala fungovat. Naštěstí máme druhou koupelnu, sice s vanou, ale syn se mohl osprchovat tam. A nemusel se bát, že se na něm budou dělat bubliny, kdyby se náhodou zpotil, jak jsem mu vyhrožoval.
A pak se čekalo na nějaké slevy, abychom koupili novou. Přece jen jsme se mohli mýt v druhé koupelně. Nastal den D a já se jal měnit baterii.
Vypnul jsem přívod vody a zavolal na manželku, aby otevřela kouhoutek. Začal jsem povolovat matice a začala stříkat voda. "Když ona tekla voda, tak jsem kohoutek zase zavřela." Aha, takhle se voda z trubek nevypustí nikdy. Na druhý pokus o chvíli později se povedlo baterii vyměnit. "Půjdeš pustit vodu, nebo hlídat, jestli někde neteče kolem baterie?" Manželka si vybrala hlídání a já vyrazil do sklepa. Když jsem se vrátil, dozvěděl jsem se, že voda neteče. Ale ani ze sprchy. Cože? No jo, je to tak. A tak jsem vyrazil znovu do obchodu, koupil sprchovou hlavici za sto korun (říkal jsem, že máme tvrdou vodu - než se stačí rozbít, ucpe ji vodní kamen), našrouboval ji a hotovo, můžeme se opět sprchovat.
U nás se říká, že z okresu Plzeň - sever. Na Pardubicku jsou z ... ale to teď nevím, abych někoho neurazil, nechám pro jistotu nedoplněné, třeba doplníte vy. ;-)
Ale včera jsem zažil něco, co to zase jen potvrdilo. Nejdřív řidič autobusu předjíždí kamion a musel hodit pořádnou myšku, aby se stačil vrátit před protijedoucím autem. Až jsem myslel, že dělá losí test. A pak před tím kamionem jel dalších pět kilometrů. Před ním, vůbec mu neujížděl.
Po chvíli mě předjíždělo auto, docela slušně se přede mě nacpalo, aby po kilometru jízdy mezi mnou a dalším kamionem odbočilo.
A dorazil mě řidič dodávky, která se najednou vyhoupla na horizontu. Ovšem v mém pruhu, protože předjížděla další kamion.
Vše na Plzni-severu. Jen mi do toho nepasuje tohle. Asi statistická chyba. ;-)
Taky se vám líbí cedule typu "Neodhazujte odpadky, soukromý pozemek" nebo značka zákaz zastavení s dodatkovou "soukromý pozemek"? Já se vždy směju, až se za břicho popadám, a říkám si "no a co?"
To snad, pokud nejde o soukromý majetek, můžu házet odpadky, kam mě napadne? Nebo zákaz zastavení znamená něco jiného na obecním a privátním? Kam se poděla slušnost a dodržování zákonů?
Odposlechnuto v autobusu:
"Včera jsem kupoval kytku. Prvně. Já se v tom vůbec nevyznám, ty vole, tak jsem koupil růži. Chtěl jsem červenou, ale neměli, tak jsem koupil růžovou."
"Fakt?"
"Jo."
"To znamená závist, jestli tomu rozumí, tak jsi v prdeli, vole."
Konec citátu. Ale nevím nevím, prameny se sice liší, ale i tak z toho růže nevychází zas tak špatně.
Stručný úvod: Prodloužená tanečních, udělal jsem pár fotek, dal je na svůj web, několik ukázkových pak na Facebook do skupiny s tím, kde jsou další.
Co se stalo pak? Plno lidí se podívalo na moje stránky, další na Facebook, fotky na FB byly "líbí se mi" i označeny osoby. A pak mi přišlo pár oznámení, že byly označeny osoby i na jiných fotkách. Podíval jsem se a zjistil, že na mých fotkách, ale nikoliv mnou nahraných. Prostě někdo vzal fotky a nahrál si je na profil. Popravdě řečeno, fotografie nejsou nic extra, spíš nic, o ty nejde, ale někdo by mladým mohl říct, že se to nedělá. A tak jsem sedl a napsal jim.
Že na FB nahráli fotky, ke kterým nemají práva (přestože zatrhli, že mají), že měli odkazat na fejsbůkovou skupinu, nebo na moje stránky, nebo se zeptat, jestli je zkopírovat smí, a nebo aspoň napsat, odkud je stáhli. A čekal jsem. A dočkal jsem se různých reakcí.
Jeden profil se stal viditelným jen pro přátele, z jednoho beze slova zmizely a pak padaly argumenty "je to jen jedna fotka", "nejsou to vaše fotky", "nejsem sám / sama, mají je tam všichni", "přece se nebudete dohadovat s patnáctiletou holkou", "to můžu, jsou z internetu", "tomu a tomu jste nenapsal", "to je na HOVNO, když je nemůžu kopírovat" (omlouvám se, to je citát :-) ). Snažil jsem se jim vysvětlit, že skutečně nemohou. Jedna slečna odpověděla, že než aby napsala, od koho fotka je, že ji raději smaže. Nesmazala. Druhá rovnou napsala (ta s tou stolicí), že s tím dělat nic nebude. I přes varování, že budu kontaktovat FB. Obě jsem prásknul a fotky na profilu nemají. Smazány administrátory.
Možná je vám divné, že mi vykali. Oni mě totiž z těch tanečních znají, pracuji tam. ;-) A poučení pro příště?
A teď nemyslím "tu vaši".
Paní sedící v autobusu přes uličku spadl na zem šátek. Inu paní se zvedla, opřela se o mou nohu, ohnula se, zvedla šátek, pustila se mě a zase si sedla. A jelo se dál. Ani netušila, že se nedržela sedačky.
Byl jsem jí oporou. :-)