Tohle tvrdí můj známý: "Kam se vejdou dvě, vejdou se i tři auta." Samozřejmě je řeč o silnici. A pravdivost tohoto tvrzení si můžete ověřit v Polabí. Tam se dost často vidí, že protijedoucí auta jedou po bílé čáře oddělující krajnici a mezi nimi jede auto třetí. Nemusíte tak s předjížděním čekat, až bude protisměr volný. Problémem je, že s tím musí počítat všichni tři. Včera jsem viděl, jak auto uhnulo a druhé vyrazilo. Bohužel řidič v protisměru nebyl na podobný manévr připraven a dost se lekl. Pokud jste tedy druhým v řadě, doporučuji počkat, až bude naprosto jasné, že vám uhne i protijedoucí.
PS: Modifikací rčení je "Kam se vejdou tři, vejdou se i čtyři auta." I to jsem už zažil. :-)
Kdo může oddávat? Podle § 4 zákona č. 94/1963 Sb. starosta, místostarorosta nebo pověřený člen zastupitelstva. No jo, ale co když je starosta rozvedený?
Podle zákona tedy oddávat může, ale řekl bych, že na to nemá právo. Přece nemůže vést řeč o tom, jak je vstup do manželství závažný krok a že to je navždy a jak je to krásné.
Alespoň u nás to platí, starosta neoddává.
Znamená "slepá ulice" to, že ulice nikam nevede? Že ji (nikoliv jí) nelze projet? Já si myslím, že ano. Pohled z okna napovídá, že spousta řidičů má jiný názor. Nebo nesleduje značky.
Nicméně na konci - u té díry, která skutečně nejde projet - změní názor, otáčí se a vrací. Holt, když si někdo nedá říct...
Jezdil jsem po Příbramsku a vesnice a města tam měla značky označující začátek a konec obce dvakrát. Zřejmě se silničáři připravovali na jejich výměnu. Nebo to mělo znamenat "Až tady je konec města, až sem jsi měl jet padesát. Radši ti sem dáme značku dvakrát."?
Po pěti letech jsme opět strávili dovolenou v Bibione. Při té poslední jsem sepsal jsem dva články s tipy pro cestu i pobyt. Když se na ně dnes dívám, některé stále platí, některé bych upravil nebo opravil.
Cestovat můžete samozřejmě po dálnici. Pokud jedete po rakouské A10 a nejedete v noci, připravte se na frontu před tauernskými tunely. Už v půl sedmé ráno hlásili v dopravním zpravodajství kilometrovou frontu. Nebo .... nebo jeďte malou objíždkou přes Ober- a Untertauern, viz mapa. Ušetříte si nervy a pravděpodobně i čas místo stání v koloně, určitě pět euro za mýtné (zaplatíte jen čtyři místo devět padesát za průjezd tunely) a to je pět zmrzlin (viz dále) :-) a taky uvidíte Alpy shora, nejen zdola.
Zmrzlina. Standarní cena euro za kopeček, který se ovšem s našimi nedá srovnat, je tedy lepší mluvit o porci. Vyzkoušeli jsme jich několik, největší porce a dobrou zmrzlinu mají v Casa del Gelato na začátku pěší zóny (mapa).
Možná bydlíte v hotelu, možná si s sebou vezete kufr konzerv, možná budete nakupovat jídlo na místě. Mám pro vás tři tipy na obchody na větší nákup. Nemohu říct, který je nejdražší a který nejlevnější. Je to stejné jako u nás, někde to a jinde ono. A slíbené tipy: první, druhý a třetí. A ceny? Například balená voda od 0,14 za litr a půl nebo pečivo (chléb mi přišel takový nasladko, kupovali jsme tedy bílé pečivo různých tvarů - housky, žemle, rohlíky) 2,10 až 3,50 za kilogram (prodává se na váhu, nikoliv kusy jako u nás). Kupovali jsme si i pizzu. U okénka "přes ulici". Pizza margherita, nejlevnější, stojí asi 6,50 normální velikost průměr 30 cm, rodinná, maxipizza pak 10 EUR, ta má průměr 50 cm. Další druhy, kde je kromě rajčat a mozzarelly i něco navíc, jsou dražší. Nebo taky nemusí. Pokud zajdete sem. Pod sloganem It's good, it's soooo good zde prodávají pizzu tři mladíci (připadali mi víc turecky, než italsky) a ti mají za deset euro dokonce čtyři druhy. Margheritu, šunkovou, tuňákovou a s lilkem. Další už jsou taky dražší. Slogan sice mají anglický, ale stejně jako celé Bibione i oni mluví pouze italsky a německy.
Pokud máte v úmyslu přivézt si domů nějakou italskou módu, asi uspějete. Ale rozhodně větší šanci budete mít nakoupit u asijských prodavačů. Ano, nejen u nás je jich spousta, do Itálie se už taky propracovali.
Tomáš jezdí do práce metrem, do a ze stanice jezdí po eskalátoru. Když na něm udělá šest kroků, trvá mu jízda po něm dvacet jedna sekund. Pokud kroků udělá patnáct, jízda trvá jen sedm a půl sekundy. Jak dlouho by Tomáš jel, kdyby stál a po eskalátoru nechodil?
Samosběr jahod. Přijedete k poli, dostanete košíček, nasbíráte si do něj jahody, necháte si je zvážit a zaplatíte. Míň než v obchodě, protože jste si je nasbírali sami, navíc můžete i ochutnávat během sběru. Takto to funguje i u nás.
V Německu jsem viděl něco podobného. "Blumen zum Selbstschneiden" se to jmenuje. Přijedete k poli, vyberete si kytku, ustřihnete si ji (nástoj ovšem musíte mít svůj) a zaplatíte. Jediným háčkem je to, že nikoliv majiteli nebo hlídači pole, ale do kasičky, která stojí na kraji vedle ceníku. Prostě samoobsluha bez personálu. Mohlo by tohle fungovat u nás?