Kolik plechovek Coca-Coly byste museli vypít, aby vás zabil kofein v ní obsažený? A kdybyste pili kávu? Nebo Red Bull, Pepsi, horkou čokoládu? Přijde vám tato otázka zajímavá? Pak by se vám mohla líbit stránka Death By Caffeine.
Mimochodem já už vím, že musím přestat u 357. plechovky. Ta další už by mě zabila. I když mám takový pocit, že by mě zabil dřív cukr v nich obsažený. :-)
Šnek, nebo chcete-li hlemýžď, vyleze každý den devět centimetrů po zdi nahoru. Večer je unaven, uloží se ke spánku, ale ouha. V noci, když spí, zase pět centimetrů sjede dolů. Pokud se to takhle děje každý den, za jak dlouho vyleze na zeď, která je vysoká čtyřicet pět centimetrů?
Když já vlastně nevím, kdo nebo co se zbláznilo. Satelit? Moje navigace? V každém případě mi včera kolem patnácté hodiny začal navigátor v GPS navigaci dávat hodně zmatené pokyny. Stojím takhle před Barrandovským mostem, auto v klidu a najednou "Odboč". Dcera by se zeptala "Jak jako odboč?" Já jen odpověděl "Ses asi zbláznil, ne?" Ale po pohledu na displej bylo jasno. On ten blb neví, kde jsem. Myslí si, že jsem někde úplně jinde. Chvilku jsem jel středem Vltavy, chvíli po poli a až u Vráže jsem se vrátil zpět na dálici a dojel v pohodě domů.
Cestu polem nepolem si můžete prohlédnou na tracklogu na Google mapě.
Ať mi nikdo neříká, že je krize nebo nedejbože dochází k zániku papírových časopisů. Chtěl bych si jeden z nich předplatit. 31. prosince jsem poslal objednávku. On-line. A nedělo se nic. Až do 8. ledna. To jsem dostal mail. Ano, máme vaši objednávku, dostanete od nás pokyny pro zaplacení. A opět čekání. A 18. ledna přijde domů obálka s fakturou a dopisem "jsme rádi, že si chcete předplatit blablabla..." Hned večer jsem podal příkaz do banky, samozřejmě přes elektronické bankovnictví a devatenáctého by tedy měli mít peníze na účtu. Ale skoro mám pocit, že je ani nechtějí. Co na vyřízení objednávky v dnešní době může, proboha, trvat takovou dobu?
Přiznávám, myslím si, že hlavně k nasazování botiček a měření rychlosti radarem, tedy k buzerování řidičů. Ano, s tím měřením to od loňska není tak horké. Ještě jsem se nesetkal s tím, aby mi MP pomohla.
Až dnes. Prvně jsem ocenil pomoc městského policisty. Doslova a do písmene. Zaparkoval jsem auto u chodníku v Příbrami, šel si koupit parkovací lístek do automatu a když se vracím, koukám, že u auta stojí policista. Městský. A říkám si "teď mě na.ere, jestli bude buzerovat s lístkem." Ale nic, jen tak stál. No aspoň tak. A jal jsem se vyndat z auta kopírku. Nemožně velkou a nemožně těžkou. Trochu jsem zápasil, místo dveří od Fabie bych potřeboval šoupací, jako mají dodávky. A policista se jal konat. "Nechcete pomoc?" "Ne, díky, to je dobrý." "Tak počekejte, já vám aspoň zamknu auto." Zamknul, pomohl s kabelem, který se mi motal pod nohy, otevřel jedny dveře do domu, druhé do kanceláře, odevzdal klíče. Prostě mi skutečně pomohl. Bez uvozovek. Díky.
Co jsem psal o městské policii dříve?
Mým zaměstnáním je pomáhat lidem při práci s počítačem. Občas do ruky dostanu něčí notebook a mám na něj něco nainstalovat, něco nastavit, něco ...
To byste se divili, co všechno mi při tom projde rukama. Notebook s nalepeným lístkem a na něm hesla do počítače a mailu, uspaný počítač se spuštěným prohlížečem a v něm otevřené internetové bankovnictví, mraky mp3 souborů na Ploše, hambatá tapeta na Ploše (nebo byla hanbatá?), naposledy porno DVD v mechanice. To je věcí, které bych mohl mít zadarmo... :-)
Konečně jsme uklidili stromeček. Tradičně ho uklízíme na tři krále, ale letos jsme to nějak nestihli. Pomáhali nám děti a tak jsou ztráty pět procent. Přeloženo do češtiny: nepřežily dvě ozdoby.