Dle slovníku: to make love - souložit, pomilovat, milovat se s.
Co všechno dnes není na internetu online. Stránka I just made love na mapě zobrazuje, kde se lidé právě milují. Můžete se přidat i vy, večer před "tím" klikněte pravým tlačítkem myši na místo v mapě, nastavte zda venku nebo uvnitř, můžete přidat plánované polohy a je hotovo. Případně se můžete podívat, jestli soused cvičí, nebo souloží. ;-)
Krize je, krize není, krize končí, krize nekončí, šrotovné je potřeba, šrotovné není třeba. A znovu dokola. Pokud vám to už vadí, možná vás pobaví
Názornejšie vysvetlenie vzniku finančnej krízy. A možná vám pomůže pochopit, jak to vlastně celé začalo. Pravda, je to slovensky, ale s tím by snad problém být neměl, pokud ano, napište, zkusím nejasnosti přeložit.
Dcera byla včera se školou v divadle. Manželka jí připravila oblečení, přece jen do divadla se nemá chodit v džínách a v tričku, či mikině. Červená sukně, růžová halenka. No jo, ale večer před dcera prozradila, že kromě divadla se budou ještě dvě hodiny učit a že prý ve škole mají modrý den. Každý má mít něco modrého na sobě a přinést něco modrého s sebou.
To bylo radosti, hlavně na manželčině straně. Do divadla se přece nemá chodit v džínách. Ale to už jsem přece psal. Nakonec se našla trochu méně parádní modrá sukně a modrá halenka.
Odpoledne dcera vyprávěla. "A víš, tati, co bylo v divadle? Já jsem byla vybraná a hrála pohádku na jevišti. A víš jakou pohádku? Červenou Karkulku." V modrém. Ani jsem se neptal, co na to říkala maminka. ;-)
PS: Dle Wikipedie se v souladu s Pravidly českého pravopisu jméno dívky píše jako „Červená karkulka“ nebo jen „Karkulka“. V některých překladech se ale objevuje i verze „červená Karkulka“. Obě možnosti lze považovat za správné.
Na téma já a taneční jsem toho psal už dost. A přece pořád ještě nechápu, proč lidi chodí na prodlouženou tanečních, když nechtějí tancovat. Dobře, beru, že v "povinné" části, kde děti (proč děti, klidně napiš mládež) předvádějí, co se doteď naučily, by to vypadlo divně, kdyby si šel zatancovat i dědeček. Ale v okamžiku, kdy začne volná zábava, není důvod zůstat sedět. Buď jdu tancovat, nebo jdu domů, ne?
Mám dva důvody: Nelíbí se mi, co nebo jak hrají. Dobře, netančím, ale po půl hodině se to těžko změní, tak šup šup, jdu pryč. V tom randálu se stejně těžko konverzuje.
Nebo: Přece se náš mladý / naše mladá musí dostat domů. Ano, to je důvod. Ale proč sedí u stolu s vámi a netancuje alespoň on / ona?
Artur řekl: "Když sečtu čtyřikrát můj věk za čtyři roky a pětkrát můj věk za pět let, dostanu desetinásobek svého současného věku. Kolik mi bude za čtyři roky?"
Dnes ráno před jednou z budov Západočeské univerzity. Před dveřmi stojí mladík, přichází dvě slečny. Vypasované džíny, bundička do pasu, 40 kilo i s postelí, opálené, zmalované. Výkvět národa. Úsměv od ucha k uchu. Mávají ručičkou na mladíka, jakoby jim bylo dvanáct. A mladík zdraví první.
"Helou."
"Helou." Hele, není to špatné, umí pozdravit anglicky. I když - helou umí i náš pětiletý syn, na dovolené na Krétě takhle zdravil všechny.
"Houárjů?"
Maličko jim ztuhl úsměv, ale vzápětí byl zpět. "Hýr."
Nevím, co to mělo znamenat, ale jak říkám. Je to výkvět a naděje národa. S takovou vizáží to možná i někam dotáhnou. Bohužel.
Dcera chodí do druhé třídy, je tu podzim, co jiného by mohla potřebovat na předmět nazvaný Pracovní činnosti? Samozřejmě, šípky a jeřabiny. Budou je navlékat. To se dělá, co já pamatuju, já je navlékal v ručních pracech :-)
Vyrazili jsme na ně k lesu, naštěstí to máme kousek. A mě napadlo, co asi v tomto předmětu dělají pražáci? Nebo děti z větších měst? U nás na vesnici to je snadné, ale že by někde u průmyslové zóny nebo mezi paneláky byl lán šípků? :-)