Pokud parkuju v práci na dvoře, musím autem projet průjezdem. Jedu opatrně. Není totiž z nejširších, ale hlavně na konci ještě musím přejet chodník. A tam začíná ta správná legrace.
Pomalu vjíždím na chodník, co kdyby tam byl někdo rozběhnut, abych ho nesrazil. A teď přichází chodec zprava a honem mi skočí před auto, přece nebude čekat. A druhý zleva. A zase rychle rychle, ještě přejít. No prostě ......