A zase jsem jezdil a zase jsem viděl (h)různé věci.
Strach z bodů už je dávno nemoderní, nikdo už jej nemá. Auta kolem mě vesele sviští zleva, bohužel i zprava. No jo. Předjížděl jsem nákladní auto, nechtěl jsem se mu zařadit hned před nos a když jsem se vracel do pravého pruhu, už mě tam míjel ten debil, co jel původně za mnou, který ohledy na řidiče kamionu nebral. Měl celkem štěstí, že mám takovej blbej zvyk dívat se do zpětného zrcátka víckrát než je třeba.
Ale nejvíc řidičů mě předjíždí na omezení rychlosti. Přiznávám, že maximální rychlost nedodržuji úplně přesně. Jezdím spíš "na pocit" než podle tachometru. Ale pokud je někde omezená rychlost, ať je to obec nebo dopravní značka s maximální rychlostí, tam tachometr sleduji. A to pak kolem mě sviští jedno auto za druhým.
Mobily za volantem. Poslední dobou mám pocit, že kdo nedrží telefon, řídí proti davu. Snad jeden z pěti řidičů telefonuje za jízdy. Kolik že to je bodů a havárek a mrtvých?
Víte k čemu slouží připojovací pruh na dálnici? Myslel jsem, že k získání dostatečné rychlosti před zařazením se. Paní mě z toho vyvedla.Já byl přejížděn, ona naela na dálnici rovnou. A že jela hooodně pomalu.
A ještě jeden pirát. Stříbrný Ford s registrační značkou ústeckého kraje, ze autem vlek, na kterém se převážejí auta, taktéž s L na značce. Na vleku osmdesát, já na tachometru sto třicet a on mi ujížděl. A vlek za ním vesele poskakoval.