Deníček ze Stoda

To je stará známá věc. I když vlastně to možná známé úplně není.
Protože kdyby to všichni věděli, tak snad na večeři v karlovarském lázeňském čtyřhvězdičkovém hotelu nepřijde pán v cargo kraťasech a maskáčovém tílku. Ani kdyby se právě vrátil z procházky po lázeňských lesích a měl ukrutný hlad. Do konce večeře zbývala víc než hodina, v klidu se mohl jít převléci.

Xkrát jsem četl, že největším zlem na cyklostezce jsou pejskaři. Pes na volno, u kterého nevíte, jestli pod kolo skočí, nebo ne. Pes na dlouhém vodítku, který jde na druhé straně cyklostezky... Pche, asi jste na cyklostezce nepotkali jezdce na koni.
Přesněji řečeno dva koně a dvě jezdkyně. hezky vedle sebe, aby si mohly povídat. Já je na kole dojel. A co teď? Drbají, neslyší. Cinknout na ně jsem nechtěl, aby se koně nelekli. Chvilku jsem za nimi jel a pak... Kůň si rozmyslel, že trochu pohnojí krajinu. Co na tom, že na šotolinové cestě to nemá moc smysl. Já to nečekal a vjel do toho. Ano vím, byla to moje vina. Nedodržení bezpečné vzdálenosti.
Hele, řeknu vám, zlatí pejskaři.

Že jste ještě při síle, že si na kole chcete dát do těla, že elektrokolo je pro starý a vy si kupovat určitě nebudete?
Já si to taky říkal, ale už ho mám doma. Jestli o to stojíte, přečtěte si mé zkušenosti.

• Taky jsem při síle, kolo jsem si koupil, abych mohl jezdit s manželkou.
• Jezdím na elektro, ale do těla si dávám taky. Dřív jsem říkal "aspoň deset kilometrů denně". Dnes bych kvůli tomu ani kolo ze sklepa nevyndal. Minimálně patnáct, spíše ke dvaceti. E-kolo vám rozšíří oblast, kam jste schopni dojet. Nejezdí samo, musíte šlapat. Ale vyhladí kopce a ruší protivítr. Můj Crussis e-largo 7.7 má přípomoc v pěti stupních. Na jedničku by měl přidat třetinu toho, co vydáváte vy, na pětku třikrát tolik co vy. Já jezdím na jedničku a mám pocit, že vyrovnává těch patnáct kilo, o které je kolo těžší než moje staré. Do kopců si přidám na dvojku. A když je hodně velký krpál, dám tam trojku. A šlapu a šlapu, stejně jako na starém, když jsem měl vpředu nejmenší plotnu a vzadu největší kolečko. Tím se dá vyjet vše.
• Vyzkoušel jsem čtyřku a pětku, ale to jsem musel do toho krpálu brzdit. Takhle jezdí důchodci, proto máte pocit, že se na elektrokole nemusí šlapat.
• Je příjemné, že vám pomůže s rozjezdem na křižovatce. Už nikdy "stihnu to před tím autem, nebo mám počkat?" Dáte dvojku a stihnete. Když dáte trojku, budete mít problém vytočit to odbočení a své polovině vozovky. U čtyřky máte šanci, že skončíte v příkopu na druhé straně silnice.
• Když už jste se rozjeli, dostanete se k rychlosti 25 km/h. To je limit, do kterého vám kolo pomáhá. Nad tuto rychlost už jedete sami. Udržet nebo překročit tu rychlost na kole, které váží 27 kg vás taky nějakou námahu stát bude.

• Ujel jsem skoro sedm set kilomterů, ale ještě pořád jsem nepochopil, jak kolo počítá dojezd. Spotřebuji zhruba jedno procento na ujetý kilometr. To by vycházelo na 100 km na nabitou baterii. Dnes jsem sedl na kolo - baterie 92 %, dojezd 133 km. Ujel jsem 31 km. Stav baterie 64 %, dojezd 116 km. A to jsem jel po celkem rovném úseku, rychleji než 25 km/h, tedy bez přípomoci, procenta ubývala, ale dojezd se zvyšoval. Prostě se na počítač raději spoléhat nebudu.
• Podobně podivně se počítač chová při dobíjení. Že prázdnou baterii dobíjí rychleji než plnou, je normální, to je u mobilu taky. Ale proč mi za půl hodiny nabije z 85 % na 90 % a za další půlhodinu ukazuje 100 %. odpojím nabíječku a když přijdu za další půlhodinu, ukazuje počítač třeba jen 92 %. A to kolo stojí, je vypnuté. Tohle by chtělo vychytat.
• Věc, kterou jsem v návodu nenašel. Pokud klesne nabití pod 15 %, kolo pomáhá už jen na první stupeň. Zobrazuje sice klidně druhý, třetí, ale výkon dává jen jako při prvním. Zbývalo mi domů pět kilometrů a jedno strmé stoupání. Chtěl jsem si nechat pomoci, ale kolo řeklo "ne". Je na jedničku. Co na tom, že jsem si domů přivezl třináct zbývajícíh procent. Prostě kolo muselo být chytřejší než já a myslet za mě.

"Ahoj, v pátek vyrážíme na výlet, dejte vědět, jestli chcete zamluvit večeře, nebo si budete vařit sami, jestli chcete chaty, nebo budete spát ve vlastním stanu." Vy pošlete odpověď a nic se neděje. Spoléháte na to, že mail dorazil? Za jak dlouho znejistíte a budete psát znovu nebo budete psát "dorazila moje odpověď?
Přitom je to tak jednoduché. "Díky zpráva dorazila, počítám s vámi."

Předloni jsem si chtěl koupit nové kolo. Mám šestadvacítku, když jsem se synem na devětadvacítce, musel jsem dost šlapat, abych mu stačil. Rozhodl jsem se po deseti letech tedy vyměnit kolo. A samozřejmě pro manželku taky, s ní taky jezdím a to by zase nestíhala ona mě.
Manželka to zatrhla. "Za pár let si budeme chtít koupit elektrokolo, co pak budeme dělat s tímhle?" navrhl jsem, že si tedy elektrokolo koupíme hned. Na to prý ještě nejsme dost staří a že můžeme šlapat za své a ....
Po dvou letech jsem konečně argumenty proti postupně otupil a dnes si přivezl nové elektrokolo Crussis e-largo 7.7. Když na něm může jezdit Jágr, který je mladší než já. ;-)

Tak prý "Banky chystají novinku, která udělá z čísla účtu nepodstatný údaj". Celý článek číst nemusíte: k vašemu účtu se přidá další údaj - číslo mobilu. Pak stačí druhé straně sdělit číslo telefonu a ona vám může poslat peníze. To je příjemné, číslo mobilu si určitě pamatuje víc lidí, než číslo účtu.
Malý háček vidím v připravované druhé fázi - přidat si budete moci i e-mailovou adresu a posílat a přijímat peníze přes tento údaj. Přece jen mobilní číslo občas měníte, mail asi málokdy. A vlastně ten háček není malý, ale je to veliký hák. Psal jsem o tom už v roce 2013 - chodí mi do e-mailu zprávy, které evidentně patří někomu jinému. Ne spam rozesílaný na všechny strany. Ale zprávy poslané někomu, kdo si nepamatuje svou mailovou adresu a zadá moji. V poslední době to byl očkovací certifikát, před tím výsledek testu nebo pozvánka na pracovní pohovor. Jestli to bude fungovat stejně s posíláním peněz na e-mailovou adresu, bude ze mě milionář.

Občas mi někdo hláskuje heslo do telefonu. A občas rozeznat b, nebo p, em nebo en je dost težké. Proto existuje hláskovací tabulka. Z amerických válečných filmů učitě znáte alfa, bravo, čárlí, v české tabulce je to Adam, Božena, Cyril.
Já někdy slýchám k jako kůň, p jako pes, c jako cihla... To je ještě v pořádku. Težší to je i jako Iveta. Nebo to je y jako Yveta?
A taky už jsem taky slyšel dvojité w jako waldemar a taky tvrdé y jako ..... Do toho jsem zasáhl "jako tvrdé y".