Tipy a triky pro dovolenou v Turecku. Pokud máte chuť na něco sladkého, nedávejte si turecký moučník. Možná, že to zní divně, ale je to tak. Turecké moučníky (a ochutnal jsem několik druhů) jsou sice dobré, ale ukrutně přeslazené. Představte si moučník namočený v sirupu. Dost namočený. A teď máte turecký moučník. Ceny jsou přibližně stejné jako u nás. Jestli za to může levnota (opak drahoty) nebo levné euro, nevím, ale ceny jsou skutečně přibližně stejné jako u nás. Nanuky jsme dokonce kupovali levněji. A nebyly to nějaké noname, ale náš oblíbený Twister. Dá se nakupovat i na bazaru, ale musíte smlouvat. Je to občas dost drsné, ale je to jen divadlo. Nakonec se dohodnete. První nákup manželka neunesla. Bylo to hodně drsné. "Vy jste se zbláznili, takovou cenu. To je jako bych vám to měl dát zadarmo." A věci létaly zpět do regálů. Trvalo to čtyři dny, než jsme to zkusili znovu. "Dohromady je to dvě stě euro. Že toho máte tolik, dám vám slevu, sto padesát." A teď už jen záleží na tom, jak silné máte nervy. My jsme se dostali na devadesát šest. Podruhé jsme se dostali už pod polovinu první navrhované ceny. Nekupujte si Endiaron, (prý) nefunguje na turecké bakterie. Jestli jej máte ve svém seznamu věcí, které si chcete vzít na dovolenou, vynechte jej. Jedna z prvních věcí, kterou nám delegátka řekla, bylo to, že Endiaronem nemáme ztrácet čas a máme si za tři eura koupit místní lék, který skutečně zabírá. Nevím, nám se tyto radosti vyhnuly. ;-) Euro sem, euro tam. Pořád tady píšu o eurech. Samozřejmě, že v Turecku neplatí. V Turecku platí nová turecká lira, zkratka YTL, často pro ni používají znak dolaru. Pokud budete chtít měnit, kurs v červnu byl 1,90 až 1,92 YTL za euro, případně 1,50 YTL za dolar. Ale nemusíte si měnit moc, bežně je přijímáno euro. Vřele doporučuji zeptat se předem, kolik to stojí v eurech, protože různí obchodníci používají různé kurzy. Od 2:1 (aby se to dobře počítalo), přes zmíněné 1,9, 1,5 až k 1:1 (aby se to dobře počítalo :-) ).
Pokračování příště....
...a pokud možno přímo na prezentační listinu.
Neplácám hlouposti. Ale to jste ještě nikdy neslyšeli? Neslyšeli jste někoho používat cizí slova, když neví, co znamenají?
Já jsem jednou do prezenční listiny napsal iniciály a strašně se dotyčný divil, proč tam píšu jen jf. Odpověděl jsem mu, že sice jsem křtěný, ale druhé jméno nepoužívám, proto jen jf.
Pro shrnutí: iniciála: počáteční písmeno textu; nacionále, nacionálie: osobní údaje (nacionálie je mn.č.); prezence: přítomnost, účast; prezentace: představení se, předložení něčeho, podání, návrh.
"Vždycky to tu bylo. Kam se to ztratilo."
Co se všechno člověk nedozví na helpdesku.
"Samo se to neztratilo. Nesmazal jste to náhodou?"
"Proč bych to mazal. Vždyť to potřebuju. Kde to mám?"
"Počkejte. Nesedíte náhodou u jiného počítače?"
"Aha, děkuji."
Minulý týden byla na řadě práce, tento zábava. Byli jsme na pouti.
O co jste přišli, pokud jste nebyli součástí diváckého davu na kulturním programu stodské pouti v letním kině?
O vystoupení dechovky Hájenka. Nehrála ve Stodě poprvé a myslím, že ani naposledy.
O vystoupení skupiny historického šermu Armigeri ze Stoda. Dcera se mě ptala, jestli zase jeden z rytířů bude plivat zuby. Neplival, oproti loňsku mají nové představení.
O bubenickou šou Marimba Club. Na tu jsem se těšil nejvíc. Když jsem ty kluky (do slova a do písmene) viděl, nebyl jsem si jist, jestli předvedou to, co jsem čekal. Předvedli, dokonce i víc. V tomto případě jste přišli skutečně o hodně a doufám, že budu mít šanci vidět a slyšet je ještě někdy.
O vystoupení Brass Band Rakovník. Ani ti nebyli ve Stodě poprvé, pamatujete na pány v námořnických oblečcích? Jo, dixieland, to je muzika.
O vystoupení Pilsen Queen Tribute Band. První z revivalových kapel. Nesnaží se o vizuální napodobení, ale hlavně o napodobení hudební. A jde jim to.
O vystoupení ABBA World Revival. Jedenáctičlenná kapela hrající a zobrazující skupinu ABBA. Návrat do sedmdesátých let.
O vystoupení kapely The Desperados. O těch už vám nenapíšu nic. Bohužel už děti usínaly a ani odkaz na webové stránky jsem nenašel.
A samozřejmě o ohňostroj, který připravil opět Laki - Ladislav Kincl, který ve Stodě prská oheň již tradičně každý rok.
Ve středu se u nás v ulici objevily dopravní značky - v pátek zákaz zastavení, neplatí pro film. To jsem si pomyslel, že už je zase nějaký filmový festival. Dnes ráno mi to došlo. To jsem totiž na vyhrazeném místě viděl vozidla cateringu. Aha, nikoliv promítání, ale natáčení.
Celý den jsem otevřeným oknem čichal jídlo. A pak že natáčení nevoní.
Tuto větu skutečně miluji. Motám se kolem počítačů a už jsem ji slyšel kolikrát. Prostě někdo přinese počítač, kam si nic neinstaloval, nic nestahoval, nebyl na žádných porno nebo warez stránkách, prostě chodí jen na seznam a "najednou z ničeho nic" mu tam něco píše, že si má stáhnout antivir / že má nelegální software / otevírají se mu okna. Prostě chytil nějakého xindlíka. Po hodinové práci mu vracím vyčištěný počítač a dozvím se "Tohle má zvládnout normální člověk?"
To pak vysvětluju, že klikat sice umí, ale že si krávu na mléko, kuřata na maso taky sám nechová, rozbitou pračku nebo auto taky sám neopravuje, stůl koupil v pordejně nábytku. Že to prostě tak je. Že každý umí něco.
Tohle jsem si myslel. Nakonec jsme to taky zvládli. Ale úplně jinak, než jsem si představoval.
Čekal jsem největší problémy s bouráním koutu stávajícího (teda teď už toho bývalého). Byl zazděný, tak se musel vykopat, přilepit dlaždice, které budou scházet, zaspárovat a nechat zaschnout. Na dnešek zbylo usazení nové vaničky, sestavení zástěn a jejich přidělání na zeď, to už měla bý ta snažší část. Ale nebyla. Návod na složení je kreslený a nikoliv psaný. A zasekli jsem se hned na prvním bodu. Dalším oříškem bylo zasunutí skel do rámu se silikonovým těsněním. Nakonec jsme problémy vyřešili, nebo obešli (ten se silikonovým těsněním). Teď už jen zaschnout a zítra se sprchuju v novém.