Děkujete? I třeba za maličkosti? Nebo jsou věci, které považujete za samozřejmé, za které se neděkuje?
Mám teď na mysli číšníka, který vám přinese oběd, prodavačku, která vám podá pečivo přes pult, kolportéra, který vám dá ranní Metro zadarmo. Vím, je to jejich práce, jsou za to placeni, ale přesto. Poděkujete jim? Třeba jen "díky"?
Já ano.
Dnes ráno jsem si poslechl předpověď počasí (teplo, možný déšť), podíval se z okna (nad lesem vycházelo slunce, na obloze pár mráčků) a rozhodl se, že půjdu bez deštníku, u nás pršet nebude.
Jen jsem vylezl ze dveří, které vedou na druhou stranu než okna, začal jsem svého rozhodnutí litovat. Nebe na západě nebylo vůbec jasné a navíc byla vidět duha. My co víme, jak vzniká duha, že jde o lom světla na kapkách vody, jsme začali tušit, že ta voda padající shora k nám taky dorazí. No zatím mě nedoběhla a v práci mám pohotovostní deštník, možná dojde na něj.
Asi by to mohla být poučka z příručky pro manažery: Při hodnocení rizika je třeba rozhlédnout se na všechny strany.
V sobotu a v neděli jsem natíral vrata. Oškrábat, zbavit rzi, natřít, nechat zaschnout, natřít podruhé. Hádejte, jak dlouho vydrží vrata jako nová. No nejsou to ani dvě hodiny. Už po dvou hodinách je totiž na nich ..... je na nich .... ptáci jaksi ..... No prostě už po dvou hodinách jsou posraná od ptáků. Mají štěstí, že namám žádnou pušku, vyhlásil bych nad námi bezletovou zónu, syčáci.
Od dvanácti do jedné hrajeme pouze česky.
Česká hodinka na rádiu XY.
A teď hrajeme česky.
Podobné upoutávky jsou v poslední slyšet skoro na každém rádiu. A kolikrát po ní začne zpívat Elán, No Name nebo Miro Žbirka. Jedině posledně jmenovaný občas zpívá česky, ale ani to není pravidlem. Nějak se to s nacionalismem přehání, proč nepřiznat, že hrajeme československy? Nebo že hrajeme tak, aby rozuměli i ti, co neumí anglicky, německy, francouzsky? Mimochodem, starším bychom mohli hrát i rusky. To jsme se učili všichni.
V podobném duchu píšou snad všechny dnešní noviny: Od soboty zatím devět mrtvých; tragické víkendy pokračují; Černý víkend na silnicích.
A začtěte se do článků: Mezi dvaceti a třiceti lety, autem rychle do zatáčky, na motocyklu rychle do zatáčky, narazil do středového ostrůvku a automobil letěl dvacet metrů (ve městě), kolik asi jel?
Prostě jezdí jako prasata a tak se není čemu divit.
V divadle bylo sedm set diváků, mužů bylo o padesát víc, než žen. Kolik bylo mužů a kolik žen?
Jaké znaménko musím dát mezi číslice 2 a 3, abych dostal číslo větší než dvě a menší než tři?
Vloni byl Karel čtyřikrát starší než Milan. Letos je starší již jen třikrát. Za kolik let budou stejně staří?.