Na výpisu z banky byla věta "Pokud máte kreditní kartu, dovolujeme si vám oznámit novou výši úrokové sazby." Myslím, že banka by měla dobře vědět, jestli mám, nebo nemám kreditku, ale dobrá, zřejmě to psali na všechny výpisy, to se dá pochopit.
Ale co mě doopravdy zarazilo, když jsem stejnou větu našel na výpisu kreditní karty. To už mi přišlo jako hodně divný vtip.
Tomu říkám borec, co ten toho stihnul.
Co všechno může najednou zvládnout řidič dodávky? Tenhle jednou rukou držel telefon u ucha, v druhé cigaretu na volantu, čím řadil netuším, ale ke všemu ještě na silnici, kde je povolena devadesátka, předjížděl zprava auta, která těch devadesát jela.
Jak říkám, borec ve Fiatu Ducato. A docela jsem byl rád, když zmizel vepředu.
Jedeme si takhle autem, vracíme se z tanečních a ... "Bacha, tamhle jsou policajti. A zastaví nás." "Nezastaví, to už by svítili." A šup, objevilo se červené světýlko, měl jsem pravdu. "Doufám, že k nám chodili do tanečních a nebudou zdržovat."
"Dobrý den, kontrola dokladů." Hm, tak k nám asi nechodili. "Jé, to jste vy? Byli jste v tanečních? Tak to je v pořádku, nashledanou." Tak přece jen. :-)
Byli jsme na dětském maškarním bále. Letos byl moderovaný. Kromě "volného" tancování a blbnutí jednou za hodinu přišli klaun s Pipi. Nějaké dvě slečny, nebo mladé paní. "Kdo je to? Znáte je?" ptal jsem se ve svém okolí. "Jsou místní?" Přece jen v obci bydlím teprve deset let. :-) Ale když má přes dva tisíce obyvatel, dá se otázka snad pochopit. Ale všichni odpovídali, že neví, neznají. To jsem ještě netušil.
Jednou totiž šel klaun kolem a promluvil: "Dobrý den, pane Fišere." Vyvalil jsem oči a vstal, protože jsem skutečně netušil, kdo to je. A když něco nevím, zeptám se. To je nejlepší. Ale klaun mě předběhl: "Vy nevíte, kdo jsem, co?" Přiznal jsem se. "No já jsem Vacíková." A ejhle, tak to jsem nepoznal. To je klientka, kterou vídám tak jednou za dva měsíce. Ale to nemá pomalovaný obličej a nosí brýle. :-)
Jeli jsme se synem autem, u kraje silnice stálo nějaké zvíře. Přibrzdil jsem, přece jen člověk nikdy neví, jestli se rozhlédne a počká, nebo mi před auto vleze. Vleze - a hele liška. To je ta, co chtěla sežrat Budulínka. Liška si přeběhla na druhou polovinu vozovky a když jsem byl kousek od ní, změnila směr pohybu a vracela se. Ta nemá rozum. Dupnul jsem na brzdu. Naštěstí se nic nestalo, liška se lekla, zase se otočila a doběhla do lesa. Já se rozjel a pokračovali jsme dál.
V autě bych měl mít funkci aktivace varovných světel při nouzovém brzdění, představuji si to, že když prudce brzdím, rozblikají se všechny čtyři blinkry. Ale po téhle zkušenosti si nedovedu představit, jak moc bych musel brzdit, protože tady se nic nestalo a to jsem měl strach, že budu mít syna na přední sedačce.
Potřeboval jsem jet do Sokolova. A tak jsem cestu naplánoval. Je jasno, dlouho nesněžilo, auto topí, tak mi mráz nevadí, silnice budou suché, vymrzlé, lépe už nebude. Pozor, neplést s ideálním atletickým počasím, tady jsem to myslel vážně.
A taky to skvěle vypadalo až k ceduli "Chráněná krajinná oblast Slavkovský les". V tom okamžiku silnice přestaly být prosolené (a tedy suché) a začaly být pouze posypané štěrkem. V reálu to vypadá jako vrstva ledu s vyjetými kolejemi, v lese jen vrstva ledu. Prostě zážitek. A nebylo to poprvé, co jsem naletěl, asi se nepoučím :-)