Dnes se mi nechce ven, dám si k obědu něco ze zásob. A hele, čínská nudlová polévka. Kuřecí, nebo hovězí. Tak dneska si dám hovězí, na kuře chuť nemám. Nudle do misky, uvařit vodu, vypatlat z pytlíčku mastnotu, která má nudlím dát chuť, a dostat ji na nudle. Zalít vodou a tři minuty počkat. Pytlíček s nápisem chili jsem rovnou vyhodit. Nemám rád kořeněná jídla a z toho chili mě pálí v ústech už teď, když je v pytlíku, natož kdybych ho měl požít.
Hurá, tři minuty pryč. První lžíci si dám jenom nudle, na tekutiny dojde za chvíli. Nudle do úst a ..... bože, to snad není možný. Slzy mi vhrkly do očí, huba mě pálí, co v té polívce je? Ještě, že jsem to čili vyhodil, jinak by mě to snad zabilo. Všechno jsem vyhodil, byl o hladu. Slzel jsem, pálilo mě snad úplně všechno, připadal jsem si jak Frank při ochutnávce čili. Hovězí už nikdy.
Ještě vás pořád baví Avatar? Chtěli byste vidět, jak by vypadal ten váš na planetě Pandora? Můžete si jej nechat vytvořit. Jednoduše. Stačí k tomu jedna fotka, kterou na web nahrajete, můžete použít některou z vašeho Facebook profilu nebo ji sejmout rovnou webkamerou. Pak už jen zadáte své jméno - skutečné - a zda jste muž nebo žena. Výsledkem je unikátní Avatar i se jménem. Celé to najdete na avatarmovie.com.
PS: Odkaz vede skutečně přímo na aplikaci, kde si svého Avatara můžete vytvořit. Nejde o žádnou podvodnou stránku na Facebooku, která má za cíl pouze co největší počet "fanoušků".
Dobrý den, máte taky vložky?
Ale jistě, jaké chcete? Obyčejné, sportovní, měkké, filcové, gumové, s aktivním uhlím...
No jo, ale máte taky šestačtyřicítky?
Ano, dokonce do velikosti čtyřicet osm.
To mě překvapilo, boty si vybírám nikoliv podle vzhledu, ale podle toho, jestli vůbec nějaké v mé velikosti mají. Tak mám nyní nový oblíbený obchod. Pokud taky nenosíte lodičky, ale lodě: Obuv CZ, roh Jungmannovy a Americké ulice v Plzni.
Já tu holku chci. Nemáš na ní telefon? Ty znáš jejího bráchu? Řekni mu o její telefon. Ale neříkej mu, že je pro mě. Já ji chci. Je prostě skvělá. Hezká. Nádherná. Dobře vybavená.
Tak tohle jsem dnes poslouchal celou cestu autobusem do práce. Bavili se dva puberťáci. Pořád dokola, celých třicet minut.
Udělal jsem osudovou chybu, nenabil jsem si mp3 přehrávač, který mě normálně odděluje od podobných výlevů. A proto jsem trpěl.
Vyražte do bazénu. Alespoň tak jsme to vyřešili my. Co taky jiného dělat, když jedete hodinu do bazénu a před dveřmi zjistíte, že máte plavky, ale osušky jste nechali doma. Naštěstí byl poblíž KiK a dvanáct euro to spravilo.
Kdo, co? Syn. Alespoň v oboru přirozených čísel od jedné do deseti. Včera byl totiž u zápisu do první třídy a domů si odnesl "rozhodnutí o přijetí". Už mu pomalu končí období hraní a bude výše uvedený obor rozvíjet a rozvíjet. A nejen ten. :-)
Když se chcete něco dozvědět, ptáte se správně? Říkáte ve výtahu: "Mačkám nulu?" Co na to odpovědět? "Nevím, nevidím." Co takhle se zeptat: "Mám zmáčknout nulu?"
A co třeba otázky "Otevřu okno?" Copak jsem jasnovidec? Chcete znát můj tip, nebo se ptáte, zda ho máte otevřít?
Lidi se neumí ptát a docela mi to vadí. A když jsem v dobrém rozmaru, odpovídám jim přesně logicky na otázku, kterou položili. To jsou pak k vidění úžasné udivené a nechápavé obličeje.
A ještě jednu hezkou otázku jsem slyšel: "Chcete to zabalit, nebo?" Co myslíte, že jsem odpověděl?