Tento zápisek je inspirován loňskými tipy a triky pro dovolenou v Itálii: Cesta a pobyt v Bibione.
Letos jsme zamířili do Lido di Jesolo, tipy tedy budou plati pro něj.
Popis cesty je stejný jako pro cestu do Bibione (my jsme využili i tip z komentářů, stálo to skutečně za to), pouze po dálnici směr Benátky (Venezia) se nesjíždí na sjezdu Latisana, ale na sjezdu San Dona di Piave. Pak po značkách směr Jesolo. Víc neporadím, protože tam jsem jel jinou cestou než zpět. Tam jsem jel směr Jesolo do Jesolo a pak směr Jesolo Lido. Zpět jsem jel po značení Autostrada Venezia/Trieste a Jesolo jsem zcela minul. Obě cesty se sešly na "mašličkovém mostě" v San Dona di Piave. To je most natřený na růžovo, na jeho konstrukci jsou mašličky, to se prostě musí vidět, lépe to popsat neumím, ale určitě ho poznáte. :-) Za dálnici v Itálii zaplatíte devět euro a čtyřicet centů. A ceny benzínu? Začátkem července za litr chtěli v Německu kolem 1,34, v Rakousku 1,14 (na dálnici 1,24), v Itálii 1,32. Cesta probíhala v pohodě až do Udine, kde se na tabulích nad dálnicí objevil jakýsi nápis v italštině, kde jsem rozumněl jen "Latisana" a "25 km". Italsky neumím a tak jsem s napětím očekával, co to znamená. Pětadvacet kilometrů před sjezdem Latisana jsem dojel kolonu a bylo jasno. Letos jsme nečekali před Bibione, ale už na dálnici.
Hlavně dojeďte - kilometr před cílem jsem viděl zbytky nehody. Kufry naskládané v poli, hlídala je žena s dětmi. Auto už bylo odtažené, zbyly po něm jen stopy v příkopu přes metr hlubokém. Nic moc začátek dovolené, že?
Ve vlastním Lido di Jesolo: Via Dei Mille, což je poslední velká ulice u moře, je jednosměrná a vede po ní obousměrná stezka pro cyklisty. Pokud po této ulici budete chtít jet autem, při zpáteční cestě musíte jet jinudy, stejně tak se nemůžete vrátit, ale musíte objet blok. Navíc je od dvaceti hodin pro auta uzavřená, funguje jako korzo.
Prsa se nekonají. Pánové, těšící se na dívky a dámy opalující se nahoře bez, ostrouhají. Budou muset hooodně hledat.
Zato si užijí sběrači mušlí. Je jich tu ohromné množství. Mušličky se dají nabírat hrstmi, po mušlích se musí maličko pátrat.
V Jesolo je maják i přístav. Maják je "za řekou", takže až k němu se nedostanete. Stejně tak se nedostanete do přístavu, pokud nemáte loď nebo jízdenku na ni. Jít se podívat s dětmi na lodičky je tedy nemožné. Pokud byste chtěli jet lodí na výlet, do Benátek to lodí trvá padesát minut.
V Jesolo je o trochu dráž, než loni v Bibione (i když za to možná může inflace a ne místo). Zmrzlina stojí standardně devadesát centů kopeček (nesrovnávat s našimi, nelze), dá se najít i za osmdesát, nebo za euro (tam ale tři kopečky stály dvě padesát). Ovoce bylo všechno dražší než u nás - broskve, jablka za dvě, víno, hrušky za dvě padesát. Vše v prvním červencovém týdnu. Voda se dá koupit v marketu od dvaceti do šedesáti centů za láhev litr a půl. Limonáda od eura, kola za dvě.
Dětská hřiště. Zatímco v Bibione jsme dětských hřišť - houpačky, prolézačky, skluzavky - potkali několik (i přímo na pláži), v Jesolo jen jediné.
Na pláži jasně vítezí mp3 přehrávače nad knihami nebo kartami. Zařiďte se podle toho ;-)
Do Bibione jsem doporučoval češtinu a němčinu, do Jesolo především angličtinu. Čechů jsme potkali minimum, o něco více Slováků. A ještě více než německy mluvících (Rakušané a Němci, v plavkách je nepoznáte), tam bylo Dánů a Švédů. Ten týden snad byl Týden italsko-švédského přátelství. Konaly se promenádní koncerty švédských orchestů (já viděl dva) a jednou jsme se přimotali i ke společné zkoušce minimálně čtyř orchestrů. Dechových. Zkoušely Dancing Queen od Abby - stylově :-) Slova dechových se nemusíte bát. Hráli i směs od Queen i Smoke On The Water od Deep Purple. Zážitek.
Příště obecnější tipy pro Itálii.