A kdyby jen to, byli jsme i ve stejném ubytování, residence Roberta se to jmenuje. Před třemi lety jsem psal jak o ubytování v apartmánu, tak tipy a triky o Caorle. Moc se toho nezměnilo, je ale čas na update pro rok 2015.
Ubytování: mapy Google ještě pořád neznají adresu agentury, ale je stále na stejném místě. Jen tam není československy hovořící pán, paní na nás rovnou spustila německy a už to jelo. Ale domluvíte se i anglicky. Na šestnáctou hodinu se pořád nehraje, přišli jsme v 16:10, žádná fronta, nic takového. Kauce není vyždována, místní poplatek 3,50 za každého nad 12 let ano. V hotovosti, kartou nelze, "Itálie není online", jak pravila paní. Na druhou stranu jí stačilo 10 euro, padesátník nám odpustila, když viděla, jak prohrabujeme peněženku. Ve vlastní Robertě jsme měli úplně stejný apartmán jako minule, v něm vše při starém, snad jen provozní doba bazénu se mírně změnila: 9:00 - 12:30 a 15:30 - 20:30.
Opět jsme nakupovali v supermarketu Familia. Voda stojí (1,5 l PET) 0,29 - 0,50, rajčata 0,89, broskve 0,99 - 1,99, meloun 0,49 (5 - 7 kg, menší jsou za 0,99). Pořád se ještě peče maxi pizza. Průměr 50 cm, Farcita za 9,50, Extra za 9,90. Na rozdíl se mě neptajte, ať jsem si říkal o jakýkoliv druh (šunková, tuňáková, houbová...), pokaždé jsem ji měl za 9,50. Pokud si chcete jít pro pizzu, musíte si nejdřív vzít lísteček s číslem, funguje tu odbavovací systém. Jen čas vám neporadím. V sedm hodin je tam jednou fronta, jednou prázdno. Platit se dá kartou.
Když jsme u nákupů. Taky jsme se cestou stavěli v Lidlu, který je levnější než Familia, voda za 0,15 a 0,19. Tak jen kdybyste náhodou jeli kolem. ;-) V Caorle je i Penny a ceny jsou tam prý přibližně stejné jako u nás.
Kopeček zmrzliny je za 1,30 běžně, na dvou místech jsme našli za 1,20 a předposlední den dokonce i za 1 euro. Tady, ale byla málo mražená, musel jsem rychle lízat.
Minule jsem psal, že v lunaparku jsou v neděli a ve středu slevy, to platí dál. Ceny jsou pak stejné, nebo i nižší než u nás.
Co se prodává na pláži? Klasicky šátky, osušky, náramky, sluneční brýle, draci, motání copánků, masáže. Ale i knihy, to mě překvapilo, a bezkonkurenční hit - selfie stick. My jsme udělali zajímavý obchod. "Chcete draka?" "Nemáme s sebou peníze." "A jakého?" "Toho velkýho." "Za deset." "Za šest." Běžná konverzace stylu "musím živit rodinu, to je moc, dobře, slevím, ale níž ne, ale jo, ještě je to moc, dobrá ujednáno." "Ale my skutečně nemáme peníze." "Nevadí, tady je drak, zítra přijdu, přines peníze, jmenuji se Lilo." Domluvili jsme se na desátou, přišel v jedenáct, usmál se, vzal peníze a šel dál. Tohle si u nás nějak neumím představit.
A ještě jednu zajímavou obchodní taktiku jsem tam zažil, ta se mi pro změnu nelíbila. Na ulici stojí klaun, motá balonky. Něco umotá - květinu, meč, vrazí to dítěti do ruky a chce po rodičích peníze - podívejte se, dítě má balónek. Spousta lidí mu skutečně zaplatilo.
Wi-Fi. Bezplatné W-Fi jsem v Caorle nenašel. Po městě je spousta sítí, které se tváří jako free, připojíte se, ale na internet se už nedostanete. Musíte se přihlásit. A na tom jsem vždy pohořel.
Pokračování příště: cesta a Benátky. Obojí autem.
V sobotu jsem maloval. Původně jsem tedy chtěl jen bílit, ale to neprošlo.
Až budete doma bez dětí, zeptejte se manželky, co má v plánu, abyste neskončili jako já. Představoval jsem si volno trochu jinak. :-)
Takhle jsem celou sobotu: namočit váleček, usušit ho o zeď, nahoru, dolů, nad linku, kolem okna. A pak zjistit, že nová barva není zcela kompatibilní se starou a znovu. A k tomu poslouchat rádio. Hledal jsem nějaké, kde se hodně hraje, málo mluví. S povídáním jsem si vystačil, jak jsem nadával. Podařilo se mi, ale moderátor by si měl zopakovat počty, protože chtěl být zřejmě trochu jiný a tak neříkal, že je "patnáct hodin a patnáct minut", ani že "je čtvrt na čtyři", ale zásadně jsme za sebou měli "patnáct minut z patnácté hodiny".
Tomu muselo písnat v uších, protože pokaždé, když tu blbost řekl, tak jsem ho opravoval "ty xxxxx (doplňte jedno ne zcela politicky korektní oslovení), to už bylo před hodinou."
Tak si to zopakujme. První hodina je od 0:00 do 1:00, druhá od 1:00 do 2:00, patnáctá od 14:00 do 15:00. Další je? Ano, další je šestnáctá. Přitom říkal "máme pět minut před patnáctou hodinou," ale o deset minut déle jsme za sebou měli "pět minut dnešní patnácté hodiny."
Už dost dlouho na Androidu používám Agenda Widget, který mi na obrazovce ukazuje nejen události z kalendáře, ale hlavně úkoly z GTasks. Ale teď jsem si koupil nový telefon, kde je Android Kitkat, a widget přestal ukazovat. Díval jsem se na internetu a rozhodně nejsem sám. Sice pár lidí píše, že jim funguje, ale víc má zkušenost opačnou. Navíc vývojář nereaguje.
Začal jsem hledat tedy náhradu. Fráze "Looking for a widget that shows the tasks in my calendar" a její obdoby jsou docela časté. :-) Řešení bohužel méně. I když tipů je dost, ještě jsem nenašel to správné. Zatím všechny ukazují jen kalendář, úkoly už ne: WiZZ Widget, DigiCal, All-in-One Agenda widget. Jen GTasks ukazuje pouze úkoly, ale zase ne kalendář. :-)
Nemáte něco vyzkoušeného a funkčního?
Edit: Zatím vede Simple Calendar Widget.
Ale přesto si závidí.
To máte tak, když každé dítě chodí do jiné školy. A vysvětlete jednomu, že dva dny ředitelského volna mělo už v dubnu a květnu a že tedy musí do školy ještě i v pondělí a v úterý. I když tam nebude lautr nic dělat. Protože to druhé pro změnu chodilo celý rok a teď už má prázdniny. I když nemá, ty začínají až ve středu. Ale hlavně pořád do toho mladšího rejpá. :-)
Ale kdepak, máme stan pro čtyři. Ale spacáky jen dva.
Když byl syn na táboře, vezl si tam spacák, ale spal v chatce. A po návratu se ptal, jestli budeme spát taky pod stanem. No jo, ale když my měli jen ty spacáky. O vánocích se to změnilo a od té doby se ptá, kdy už to bude. Kdy že budeme spát ve stanu.
Tak se mu to už splnilo. Konečně bylo teplo, podle předpovědi noc bez deště. Přepověď vyšla a syn má o zážitek víc. A já taky. Toho ptáka, co od čtyř hodin dělal "píp píp", bych rád potkal, abych mu vysvětlil, že jsem chtěl spát o čtyři hodiny déle.
Jedete autem a před vámi jedoucí auto najednou dá blinkr vpravo, začne brzdit a najíždět ke straně silnice. Co uděláte? Začnete ho předjíždět?
A jak ho tak předjíždíte, najíždíte na střed silnice najednou zjistíte, že naproti vám jede záchranka, modře na ní svítí, co může, a vy stojíte vprostřed silnice.
A co když auto před vámi zastaví normálně v pruhu? Taky ho začnete objíždět? Co když někoho pouští z vedlejší? Nebo zastavil před přechodem?
Nebo ho nebudete objíždět a najedete těsně za něj? A pak zjisíte, že má poruchu a bude tam chvilku stát. A vy stojíte tak blízko, že ho bez couvnutí neobjedete. A provoz za vámi, pokud nejste bezohlední a máte se taky trochu rádi, vám nedovoluje si couvnout. To je situace, co?
Při tom by stačilo, kdybyste se občas podívali dál než na nárazník svého auta a sledovali, co se na silnici děje. A hlavně se podle toho chovali.
Ne kdepak, na studia jsem se ještě nedal. Taky jsem neseděl v lavici, ale dotáhl jsem to rovnou za katedru. A to mám na pedagogické fakultě vystudováno jen pět semestrů. No ale když nikdo jiný není...
Naše škola se přidala k akci Týden čtení dětem. O co jde? Rodiče vezmou knížku, kterou četli jako děti a jdou si o ní s dětmi povídat a něco z ní přečíst. Zhruba na dvacet minut. Dostali jsme na výběr ze šesti hodin, kdy se nám to hodí. A zájem? Žádný. Nevím, jestli rodiče nečtou, stydí se číst před dětmi, nebo na to kašlou. A tak jsem se stal jednookým králem.
Nemohl jsem si vybrat, vzal jsem si tedy knihy dvě: Cesta kolem světa za osmdesát dní a Pekelná třída. K tomu povídání a paní učitelka si užila krásnou hodinu, kdy mohla jen sedět a poslouchat. :-) Jenom to zvonění na konci mě zarazilo, potřeboval bych ještě pět minut. Ale třeba budou děti zvědavé a knihu si dočtou.