Rok utekl jako voda. Zase byla prodloužená tanečních ve Stodě i v Tachově a taky byl zase závod do vrchu na kole.
Letos se k dceři přidal i syn a tak jsme jeli tři. Bohužel počasí se nedrželo předpovědi, že bude pršet až večer a začalo s tím o něco dříve. Navíc jsme vyjeli pozdě a přijeli na start ve 14 hodin. V době, kdy se mělo startovat. A tak zatímco se skoro všichni rozjížděli, my byli rádi, že si můžeme zastavit :-) Naštěstí se letos sešlo 54 závodících a my startovali až na konci.
Jak jsme dopadli? Důležité bylo zúčastnit se, ne? ;-)
Možná jste si už někdy chtěli objednat nějaké oblečení přes internet. Ale bojíte se, jestli vám to bude, jestli to nebude malé, nebo naopak, jestli vám kalhoty nespadnou ke kotníkům i zapnuté. Třeba čínské XL je dost prťavé, tam mají těch X dost málo. :-)
Skvěle to teď vyřešil Lidl, který má Kalkulačku velikostí s heslem "jednou padne, vždycky padne!". Zadáte své rozměry a výsledkem je označení, které najdete na výrobku. To se mi líbí, vyzkoušejte.
Před pěti lety jsme byli v Legolandu a já o tom psal Legoland Německo - tipy a triky. Letos jsme v Německu byli opět, asi už naposledy. Co se od té doby změnilo? Zdražilo se. Opět doporučím koupit si vstupenky doma, přes internet. Legoland sice inzeruje "bez front u kasy", ale ty tam stejně nebyly. Skoro všichni měli lístky z netu. Ale aspoň ušetříte, jsou levnější než na místě. Ale.... Rozmyslete se včas. Rodinná vstupenka pro čtyři stojí online na dnes a zítra 144,76 EUR, na pozítří až týden dopředu 130,28 a na více než týden dopředu jen 108,57. A to za trochu plánování stojí, ne? My jsme takhle místo úterý jeli ve čtvrtek, čtrnáct euro je čtrnáct euro. K tomu jsme si hned zaplatili parkování (Parkplatz Ticket) za 6 EUR a taky jídlo pro čtyři (Familien-Schlemmergutschein) za 50 EUR. To je poukázka na 4 hlavní jídla, 4 krát pití, 4 kopečky zmrzliny, 2 cukrové vaty a 2 horké nápoje. A vzhledem k tomu, že si můžete dát skutečně jakékoliv jídlo, já si třeba dal XXL Legoland Giant Burger, určitě se to vyplatí. Atrakce v parku? Zmizel Bořek stavitel, místo něj je teď Ninjago. Přibyly postavy ze Star wars, hvězdných válek, část Lego City policejní stanice a Říše faraónů. V policejní stanici procházíte bludištěm mezi laserovými paprsky, u faraónů jedete po "horské" dráze a střílíte po terčích (mumie, kobry...)
A taky je u Legolandu konečně keška. :-)
A na závěr soukromá poznámka pro mě. Dá se dojet na jednu nádrž tam i zpět. I když mi po příjezdu bude počítač ukazovat, že jsem projel víc, než polovinu nádrže. Prostě zpět pojedu pomaleji a nebudu tolik šlapat na plyn.
Když už jste jednou v Itálii autem, co takhle navštívit Benátky? Já jsem odolával dost dlouho, až letos ne. Jaké jsou moje zkušenosti? Kde zaparkovat? O tom jsem toho četl dost. Zaparkovat v Jesolo a jet lodí (to bych musel jet do Jesola a dál lodí, kombinovaný výlet), zaparkovat už na pevnině a dál jet hromadnou dopravou (pozor, zastávky jsou různé pro cestu tam a cestu zpět). Dobře pojedeme až do Benátek. Na výběr jsou dvě parkoviště: Piazzale Roma a Tronchetto. Piazzale Roma je přímo "ve městě", ale dražší a bývá často plné, takže skončíte na Tronchetto. Dražší sice je, ale ve výsledku se to ztratí (o tom později), a místo si můžete objednat dopředu. Já jsem nakonec zvolill Tronchetto. Už na mostě se držte v pravém pruhu, šipky vás pak zavedou přímo do parkovacího domu. Do něj se vjíždí vjezdem označeným osobním autem a nápisem VIP (toho jsem se lekl a jel jednou dokola), tedy mírně vpravo. Celodenní parkování stojí 21 EUR, pokud byste to stihli do pěti hodin, stojí méně. Ale když už tu jednou jste, proč chvátat.
Když zaparkujete, doporučuji zajít si na záchod. Sice je placený, stejně jako všechny ostatní v celém městě, ale tady je to bez hledání. A taky si můžete koupit mapu. Stála 2,50 EUR, levnější jsem nikde neviděl, maximálně na dvou třech místech ji měli za tři. Mapu doporučuji, přes kanály se jinak, než po mostech nedostanete a město je pěkné bludiště. Samotřejmě si můžete vytisknout hezkou mapu už doma, ale když ji pak necháte v hotelu... Další alternativou je GPS nebo mobil s offline mapou. Já měl s sebou telefon s Androidem, Maps.me s mapou z Openstreetmap a fungovalo to taky dobře.
Tronchetto je umělý ostrov postavený ještě mimo Benátky a je potřeba se z něj nějak dostat. Pokud se chcete svézt vaporettem, musíte si koupit jízdenku předem. A když uvidíte, jak natřískané jezdí, možná půjdete raději pěšky. Máte šanci jít po silnici, kterou jste přijeli, přes zákaz vstupu a nebo použít People Mover. To je kříženec lanové dráhy na Petřín a nadzemky známé z filmů. Jezdí mezi Tronchettem a Piazzale Roma s mezipřistáním u přístavu každých deset minut. Jízdenky se kupují na stanici v automatu, platit můžete hotovostí nebo kartou, za osobu 1,50 EUR. My jsme byli čtyři a levnější parkování tímto levnější už nebylo.
Z People Moveru vystoupíte tedy na Piazzale Roma a přijde na řadu mapa. Nebo taky ne, můžete se držet bílých směrovek San Marco (via Academica) nebo San Marco (via Rialto). Předpokládám, že jste do Benátek přijeli kvůli náměstí svatého Marka, ne? Jen si směrovek všímejte pořádně, ať v půli cesty nezjistíte (stejně jako my), že už nejdete směrem na Rialto, ale směrem na most Academica. No co, stejně jsme tam chtěli, jen v obráceném pořadí. :-)
Jestli se chcete podívat do baziliky sv. Marka, můžete buď zadarmo s frontou, čekali jsme dvacet minut, nebo bez fronty s nějakým VIP pasem, ale kolik to stojí jsem nezkoumal. A hlavně se nejdřív jděte podívat ke vstupu. S batohem totiž dovnitř nesmíte, ostraha je nekompromisní. A u vchodu je plánek, kde si batohy můžete uschovat. Já to zjistil až po té, co jsme ve frontě už nějakou dobu stáli, a tak jsem zůstal s batohy venku, zatímco manželka s dětmi se kochali uvnitř. Ale zase jsem viděl, jak zvoní zvon na dóžecím paláci, to za to taky stálo.
O tom, že se vyplatí zajít za dva rohy od hlavních cest, když si chcete koupit karnevalovou masku nebo cokoliv jiného, snad psát nemusím. A o mapě už jsem taky psal. Benátky jsou fakt bludiště, GPS mi ukazovala keš 8 metrů přede mnou, ale já ušel dalších 160, než jsem se k ní dostal. Několik fotografií.
Jeli jsme letos do Caorle, tady je pár tipů.
Na rakouské dálnici A10 nám navigace hlásila třicet minut zpoždění před Radstadtem (omezení na dálnici Flachau - Radstadt) a doporučila to objet. My jsme stejně chtěli jet na Radstadt, tak proč ne. To jsme zjistili za chvilku. Stejně to navigace hlásila spoustě dalších, kteří ji také poslechli. Po patnácti minutách stání (ta dálnice se aspoň plížila) už v rádiu hlásili, že na dálnici třicet minut, ale kolem minimálně stejně tolik, abychom nesjížděli. Vrátili jsme sezpět na dálnici.
Pokud chcete ušetřit 5,50 EUR za průjezd Tauertunelem, nečekat na mýtnici (při zpáteční cestě jsme viděli sedmikilometrovou frontu) a vidět Alpy shora, opět po letech doporučuji cestu přes Radstadt, Obertauern a St. Michael in Lungau. Navíc si jako bonus může najít kešku v Obertauern ve výšce 1720 metrů nad mořem. To u nás nemáme. ;-)
Že je benzín na dálnici dražší, je známo. Já jsem vždy tankoval v Salzburgu, než jsem na ni vjel (spolu s koupí dálniční známky, letos za 8,70 EUR) a pak ještě na konci Rakouska, na Dreiländerecke. Minule jsem jel přes Villach, protože byla dálnice ucpaná a zjistil jsem, že je tam benzín ještě levnější, než v Salzburgu. Doporučuji tedy naplánovat cestu přes čerpací stanici Jet, je to hned na kraji Villachu vedle Lidlu. Můžete tam platit kartou v automatu, nebo v obchodě. A pozor, zajíždí se tam z obou směrů, není tam jednosměrka, jak je zvykem u nás. A jaké že jsou ceny benzínu? Bezolovnatý 95 stojí v Německu 1,40, v Rakousku stál v Salzburgu 1,274, ve Villachu 1,262 (cestou skrz Villach pojedete ještě kolem A1, kde byl o něco málo dražší), na dálnici kolem 1,40, v Itálii bežně 1,60, ale viděl jsem i jednu benzínku, kde stál "jen" 1,58, vše samozřejmě v eurech.
A když už budete ve Villachu co takhle nejet po dálnici i dál? Ušetříte spoustu peněz za tu italskou, která je dost drahá, a moc času neztratíte. Navíc opět i něco uvidíte. Z Villachu jsme jeli po staré korutanské silnici a přes Tarvisio jsme najeli na dálnici až u Tolmezzo. A to jen proto, že mě přestala bavit nesmyslná omezení rychlosti na 90, 70, 50, 70, 50, 90 která si vymýšlela navigace a která ve skutečnosti nebyla. Za dálnici jsme tak platili do Portograuro 8,10. Mimochodem těsně před nájezdem na dálnici byl úchvatný kruhový objezd. Pokud má obvod 450 metrů. dovedete si jistě spočítat průměr. ;-)
Když jsme jeli zpět, sjeli jsme už u města Gemona (z Portogruaro jsme platili 7 EUR), u Tarvisio najeli zpět na dálnici (mýtnice je před, do Rakouska se tedy jede bez placení) a sjeli na Villach, kde jsme opět tankovali. Během týdne zlevnil benzín na 1,239. O kolik zlevnil u nás? Jasně, o nic. Pak že je u nás přebenzínkováno a tvrdý konkurenční boj.
A ještě jeden tip, na zpáteční cestě se můžete zastavit (tedy pokud jedete přes Salzburg) v IKEA, dojít si na záchod a dát si kuličky za 5 euro nebo párek v rohlíku za 80 centů.
Večer pro klášter se letos konal už potřinácté a my jsme nechyběli. Ivan Mládek a dvě vstupenky za cenu jedné, vy byste odolali? :-)
O co jde? Večer pro klášter pořádá Chotěšovská vlna. Jde o "festival", kde vystupují více i méně známé kapely i jednotlivci, součástí jsou tradiční i netradiční prohlídky kláštera, historické ukázky, výstavy, přednášky o klášteře a další a další. Vstupné je dnešní ceny nízké a výtěžek jde na obnovu chotěšovského kláštera.
Největším lákadlem letošního večera bylo vystoupení Ivana Mládka, o kterém jsem prohlásil, že tam budu, i kdyby měl napadnout metr sněhu. Což v letošních vedrech nenastalo. Nevynechal jsem ani ukázky Modrého regimentu z období třicetileté války, prvorepublikového četnictva, sboru Touch of Gospel a dua Dubnička - Lahoda. Ti dokonce na místě složili písničku o klášteru, můžete si ji prohlédnout v pokračování článku. Celý večer byl zakončen videomappingem na severní stěnu kláštera, ten najdete taky v pokračování článku.
Na Večer přišlo 1 966 návštěvníků, co budete dělat začátkem příštího srpna vy? Sejdeme se v Chotěšově?
V pokračování článku najdete dvě slíbená videa, můžete si prohlédnout i pár fotek v albu Večer pro klášter Chotěšov 2015
Asi musel hrozně chvátat.
Když mě předjížděl na čtyřproudovce a jel víc, než povolených 90, bylo mi to celkem jedno. Bylo to bezpečné, proč ne. Když další tři auta přede mnou předjel na její konci, kde je rychlost omezená, už jsem si myslel něco horšího. Ale když jsme zastavili na semaforech, protože před námi se jezdilo kyvadlově a on chtěl stojící auta objet, to už jsem mu nadával docela nahlas.
Po třiceti kilometrech byl o čtyři auta přede mnou, zhruba o dvacet vteřin. A to se těch pár ne příliš bezpečných předjíždění, která předvedl, docela vyplatí.